Matkám básníků.

Augustin Eugen Mužík

Matkám básníků.
Kmen silný v bájném lese poesie, on, matky, z vašich srdcí vyrost’ mízy, v něm vaší krve kypí oheň ryzí a svatost mléka, již co dítě pije. Snad mrtvy jste, snad šedinami kryje se vaše drahá skráň jak stříbra přízí, i nechať vaše jméno, pověst mizí, když duše vaše dále v dětech žije! A vše, co snilo mlčky srdce matky, pak našlo mluvu kovovou a žhavou, co svatý prach již mír má hrobu sladký. Kdo poznal jinak lidskou moudrost pravou, než jak zní z duší matek její zvěst: že všecko zde jen láska, láska jest! 13