Slunce a hvězdy.

Augustin Eugen Mužík

Slunce a hvězdy.
Den parný minul. Slunce zvolna hasne, jak starý král se s trůnu svého kácí, a v červánků polibkách vykrvácí to jeho srdce žhavé, vroucí, jasné. Tu na obloze noci tmavořasné roj hvězd se zjeví. Rodí se a ztrácí, jde, září, hyne, znovu zas se vrací, jsou mírné, chladné, bledé – a přec krásné. Toť zákon věčný, řada proměn známá. Když slunce lásky mohutné a skvělé nám zapadne, tu v hrudi, žalem stmělé, Hvězd tisíc náhle – upomínek – vstává. Mé srdce, ztiš se – v tobě odehrává se také jenom přírody té drama. 31

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík