Slunce a hvězdy.

Augustin Eugen Mužík

Den parný minul. Slunce zvolna hasne, jak starý král se s trůnu svého kácí, a v červánků polibkách vykrvácí to jeho srdce žhavé, vroucí, jasné. Tu na obloze noci tmavořasné roj hvězd se zjeví. Rodí se a ztrácí, jde, září, hyne, znovu zas se vrací, jsou mírné, chladné, bledé – a přec krásné. Toť zákon věčný, řada proměn známá. Když slunce lásky mohutné a skvělé nám zapadne, tu v hrudi, žalem stmělé, Hvězd tisíc náhle – upomínek – vstává. Mé srdce, ztiš se – v tobě odehrává se také jenom přírody té drama.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

106. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Studna vyschlá, prázdná, vyčerpaná, ( H. Uden)
  2. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  3. (PŘÍTELI VLAD.) ( H. Uden)
  4. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  5. ŽENÁM. (Josef Merhaut)
  6. V POLEDNE (Eduard Albert)
  7. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Západ slunce Léta Páně... (Viktor Dyk)
  9. Z ČESKÝCH PÍSNÍ (Viktor Dyk)
  10. TOUHA. (Antonín Sova)