Tu rakev otevru...

Augustin Eugen Mužík

Tu rakev otevru...
Své na hřbitově stoje minulosti ze hrobních růží věnce sobě splítám a písni slouchám, která z hrobů zní tam, a šperky sbírám, jež ty rakve hostí. Ó ticho smrti! V nitra hlubokosti já tebe často, jako mrtev, vítám, vše dávné pohřby, drahé ztráty čítám a mohylu si z přátel stavím kostí. Tu rakev otevru, již stlelou zcela; tam otec spí....... tam v druhé matku mám; a třetí zase – ruka tuhne ledem: Hoch vstává z ní, s tak hrdým, čistým vzhledemvzhledem, jímž sálá duše velká, svatá, vřelá. Kdo jsi? Kdo jsi? – Já nepoznal se sám. 34