Sám sobě.

Augustin Eugen Mužík

Sám sobě.
1-1Když duch již nudou práchniví a svadá, 1-2a zoufalství svou sekeru v něj vbíjí, 1-3a z přátel, kteří tělem svým tě kryjí, 1-4druh za druhem tak podťat k zemi padá, 2-1Když opadává hlava tvoje mladá, 2-2a každá naděj jako pták tě míjí, 2-3a tvoje srdce – pelech citů, zmijí, 2-4z nichž každá tebe na smrt uštknout žádá: 3-1Ó tehda člověk na sobě sám cítí, 3-2jak směšné jest a hloupé toto žití, 3-3nad nímž dost lkáti nelze, ni se smáti. 4-1A tu se náhle vyjasní v tvé duši, 4-2a člověk teprv zvolna chápe, tuší, 4-3jak šťastni ti, již mohou v hrobě spáti. 35