Sám sobě.

Augustin Eugen Mužík

Když duch již nudou práchniví a svadá, a zoufalství svou sekeru v něj vbíjí, a z přátel, kteří tělem svým tě kryjí, druh za druhem tak podťat k zemi padá, Když opadává hlava tvoje mladá, a každá naděj jako pták tě míjí, a tvoje srdce – pelech citů, zmijí, z nichž každá tebe na smrt uštknout žádá: Ó tehda člověk na sobě sám cítí, jak směšné jest a hloupé toto žití, nad nímž dost lkáti nelze, ni se smáti. A tu se náhle vyjasní v tvé duši, a člověk teprv zvolna chápe, tuší, jak šťastni ti, již mohou v hrobě spáti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

921. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In amaritudine. (Xaver Dvořák)
  2. Smutek. (Bohdan Kaminský)
  3. Když lampa zasvítí a život dřímá, (Emanuel Hauner)
  4. POZDNÍ SMUTEK (Antonín Sova)
  5. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  7. Čím hrobu blíž... (Bohdan Kaminský)
  8. BALLATA O DÁVNÝCH A NYNĚJŠÍCH DOBÁCH. (Vladimír Frída)
  9. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. ŽALOST. (Josef Václav Sládek)