Sám sobě.

Augustin Eugen Mužík

Když duch již nudou práchniví a svadá(J5f) a zoufalství svou sekeru v něj vbíjí(J5f) a z přátel kteří tělem svým tě kryjí(J5f) druh za druhem tak podťat k zemi padá(J5f) Když opadává hlava tvoje mladá(J5f) a každá naděj jako pták tě míjí(J5f) a tvoje srdce pelech citů zmijí(J5f) z nichž každá tebe na smrt uštknout žádá(J5f) Ó tehda člověk na sobě sám cítí(J5f) jak směšné jest a hloupé toto žití(J5f) nad nímž dost lkáti nelze ni se smáti(J5f) A tu se náhle vyjasní v tvé duši(J5f) a člověk teprv zvolna chápe tuší(J5f) jak šťastni ti již mohou v hrobě spáti(J5f)

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

921. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In amaritudine. (Xaver Dvořák)
  2. Smutek. (Bohdan Kaminský)
  3. Když lampa zasvítí a život dřímá, (Emanuel Hauner)
  4. POZDNÍ SMUTEK (Antonín Sova)
  5. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Léčivý spánek. (Adolf Heyduk)
  7. Čím hrobu blíž... (Bohdan Kaminský)
  8. BALLATA O DÁVNÝCH A NYNĚJŠÍCH DOBÁCH. (Vladimír Frída)
  9. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. ŽALOST. (Josef Václav Sládek)