POZDNÍ SMUTEK

Antonín Sova

Když prudce zaklepe na duši smutek, host, jej ucti nejlépe. Míjel tě dlouho dost. Věz, že tě vyhledá, vždyť pro tebe jen rost‘. A ze zklamání, z ran a z těžkých výčitek že rost‘, tvůj vezme džbán a rozdělí se o zbytek čistého doušku, z radostného pramene jenž tek'. A bude smířen hned. jak živá bytost je, a hořký jeho ret se něčím usměje. Pak odejde a nenechá ni slzné krůpěje.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

843. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. List. (Augustin Eugen Mužík)
  2. OKNO (Viktor Dyk)
  3. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Když lampa zasvítí a život dřímá, (Emanuel Hauner)
  5. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni, (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Útěcha. (Julius Alois Koráb)
  7. VERŠE. (Josef Václav Sládek)
  8. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. 24. To život, když už nachýlil (Karel Babánek)
  10. Večerní. (Hanuš Věnceslav Tůma)