Dukáty.

Augustin Eugen Mužík

Dukáty.
Čněl Kristus jako maják na svém kříži, a záře z jeho vycházela hlavy jak ze slunce, že kolem širé davy své zraky mohly otevřít jen stíží. Jen ďábel ze svých vydobyv se mříží na břevna sed’ si jako havran tmavý, a časem v krakot pustil se tak lkavý, jak ten, jehož se konec jistě blíží. Krev prolitá pak zvolna tekla dolů, by obrodila svět ten proklatý a smířila jej s bohem v syna bolu. Tu havran chytil krůpěje té krve a hodil ve svět jako dukáty, a vesel odplul, odkud přišel prve. 45