VI. Hamlet.

Augustin Eugen Mužík

VI.
Hamlet.
Jak. Seifrtovi.
Ó Horacie, nečekej mne zpátky! Mne nepostrádá tam nahoře žádný – byl život můj tak nesdílný a chladný, a tvář mou nehřál lásky úsměv sladký. Duch otce mého, žití vážné zmatky mne nezaleknou. Otčimův čin zrádný a Ofeliin smutek děsněvnadný jsou daleky jak čest a stud mé matky. Nic nechci, podsvětí, se neptám tebe, zda jest co, nebo není. V prázdné hrudi mne cosi dlouhým unavením zebe. Vše hnusí se mi, všecko mne jen nudí. Bol nesmrtelný spoutal mne svou mocí. Já ztratil srdce. Skryj mne v sobě, noci! 55