Dies sabbati.

Augustin Eugen Mužík

Dies sabbati. M. A. Šimáčkovi.
Mzda vyplacena, ruka odpočívá, ustává mozku jednotvárné vření, zmlk’ hrozných strojů pochod šestidenní pec hasnoucí již osaměle zívá. I stane člověk, před sebe se dívá a zří, jak chvíle valí se a mění, jak život prchá jako okamžení, a záhy smrt již vážná přísně kývá... V tom zavzní zvony. V jejich harmonie se celý život toho týdnu kryje. Od prachu k nebes končinám až dálným Se nesou prosby země hlasem valným k bohu, jenž sedě klidně nad oblaky teď v sedmý den již odpočívá taky. 68