Dies sabbati.

Augustin Eugen Mužík

Mzda vyplacena, ruka odpočívá, ustává mozku jednotvárné vření, zmlk’ hrozných strojů pochod šestidenní pec hasnoucí již osaměle zívá. I stane člověk, před sebe se dívá a zří, jak chvíle valí se a mění, jak život prchá jako okamžení, a záhy smrt již vážná přísně kývá... V tom zavzní zvony. V jejich harmonie se celý život toho týdnu kryje. Od prachu k nebes končinám až dálným Se nesou prosby země hlasem valným k bohu, jenž sedě klidně nad oblaky teď v sedmý den již odpočívá taky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

351. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VELKONOCE MÝCH MRTVÝCH (Antonín Sova)
  2. ROSENFELD – SLEPEC. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Své matce. (Josef Václav Sládek)
  4. Za šera večerního. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. VERŠE SAMOTÁŘE. (Emanuel Čenkov)
  6. Nad životem. (Julius Alois Koráb)
  7. POSLEDNÍ ZJEV. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  8. XV. (Karel Sabina)
  9. Puklý zvon. (Jaroslav Vrchlický)
  10. II. PORAŽENÝ. (Viktor Dyk)