Večer.

Augustin Eugen Mužík

Večer.
Ó soumračná ty chvíle bezehlesá, kdy vzpomínka jak tichá lampa budí se náhle v lidské, dumou stmělé hrudi, a s mrtvými tam hrobním svitem plesá. Klid sešel na zem, vstoupil na nebesa, klid tam, kde srdce nelásky led studí, a rosa v poušť, jež v samotě se trudí, a útěcha, kde k hrobům živý klesá. Pod večer mocnou žertvou Pánu světů se vzníti naše touhy, odříkání, modlitba lidí – ušlapaných květů. A s hůry jako odpovědi boha a slova těchy, smíru, slitování se ozve zvonů nekonečná sloha. 75

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík