Večer.

Augustin Eugen Mužík

Ó soumračná ty chvíle bezehlesá, kdy vzpomínka jak tichá lampa budí se náhle v lidské, dumou stmělé hrudi, a s mrtvými tam hrobním svitem plesá. Klid sešel na zem, vstoupil na nebesa, klid tam, kde srdce nelásky led studí, a rosa v poušť, jež v samotě se trudí, a útěcha, kde k hrobům živý klesá. Pod večer mocnou žertvou Pánu světů se vzníti naše touhy, odříkání, modlitba lidí – ušlapaných květů. A s hůry jako odpovědi boha a slova těchy, smíru, slitování se ozve zvonů nekonečná sloha.

Patří do shluku

ježíš, kristus, kristův, golgota, kříž, spasitel, ježíšův, hostie, hřeb, páně

579. báseň z celkových 874

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na hřbitově. (Jan Pelíšek)
  2. ZVLÁŠTNÍ KŘÍŽ. (Karel Dostál-Lutinov)
  3. (Úryvek z básně z r. 1864.) (Svatopluk Čech)
  4. V stínech. (Eliška Krásnohorská)
  5. Stopy Kristovy. (Sigismund Bouška)
  6. V poušti. (Xaver Dvořák)
  7. Česká obloha. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Se Svaté Hory (Xaver Dvořák)
  9. MINULOST. (Božena Benešová)
  10. ZIMNÍ VEČER. (Vladimír Houdek)