U moře.

Augustin Eugen Mužík

U moře.
Cit neznámý a hrůznýhrůzný, a přec sladký, taj boží lidské zjeven zřítelnici. Jak mrtvý jsem, již dávno v hrobě spící, teď probudiv se zdiven hledím zpátky. Jak malí jsme! Jak život, cíl náš krátký! Hleď, synu prachu, zbožně v duchů líci, co můžeš chtít? co ty zde můžeš říci? nad život tvůj té vlny pohyb vrátký! Den první světa dosud kol se klene, den věčný úsměv, v tváři ani vráska, duch boží nehnut nad vodami stojí. A slunce žhoucí, moře roztoužené kdy v nekonečném polibku se pojí, tu zem i nebe volá: Láska, láska! 79

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík