U moře.

Augustin Eugen Mužík

Cit neznámý a hrůzný, a přec sladký, taj boží lidské zjeven zřítelnici. Jak mrtvý jsem, již dávno v hrobě spící, teď probudiv se zdiven hledím zpátky. Jak malí jsme! Jak život, cíl náš krátký! Hleď, synu prachu, zbožně v duchů líci, co můžeš chtít? co ty zde můžeš říci? nad život tvůj té vlny pohyb vrátký! Den první světa dosud kol se klene, den věčný úsměv, v tváři ani vráska, duch boží nehnut nad vodami stojí. A slunce žhoucí, moře roztoužené kdy v nekonečném polibku se pojí, tu zem i nebe volá: Láska, láska!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

719. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽIVÝM I MRTVÝM. (Bohdan Kaminský)
  2. Opojení (Otokar Fischer)
  3. CO JEST ŽIVOT. (Miloš Červinka)
  4. Zlomek. (Bohdan Kaminský)
  5. Z rumů. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. Maurice Maeterlinck. (Sigismund Bouška)
  7. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  8. SONET (Vladimír Frída)
  9. Maria Aegyptiaca. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Resignace. (Augustin Eugen Mužík)