Dvojí slasť.

Augustin Eugen Mužík

„Chci umřít, jediná ta radosť zbývá!“ Tak chorý člověk, opuštěn a zmámen již nudou žití, chce, by hrobní kámen v něm srovnal všecka marná přání divá. A v stínu bohů dvou se kolem dívá. Ten jeden bůh je život, slasti pramen, a druhý smrt, jež hrou kovových ramen jej uchopí, až s vichrem v chaos splývá. A člověk hroznou dvojí slasť tu tuší: co větší, neví, zdali bdít či spáti a v zapomnění věčné hroužit duši. Ó jaká slasť – být, nebýt – která větší? Já viděl živé děsnou chvět se křečí a mrtvé věčným úsměvem se smáti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

433. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smrti. (Bohumil Forman)
  2. Kdo ví, zda jednou po čase (Gustav Dörfl)
  3. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  4. MARCHE FUNÉBRE. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Opuštěná. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Naděje. (Stanislav Mráz)
  7. Srdci. (Jan Ježek)
  8. Přijď lásko! (Antonín Klášterský)
  9. Lesu. (Adolf Heyduk)
  10. báseň bez názvu (Alois Vojtěch Šmilovský)