Nic není...

Augustin Eugen Mužík

Nic není, vše jen bylo, bylo, bylo... Strom v hnutí větru, ptáče u přeletu a život lidstva, nekonečno světů – nic není, co by chvíli tady žilo. Ty přejdeš také, lásko má i sílo, ty v zárodku svém neseš smrti metu, a jak hrst polních, večer svadlých květů to nejslavnější lidské bude dílo. A slunce – prášek, který na mžik svítí, a láska – slza, jež se v řasách třpytí, než svítící ten prášek vypije ji. A lidstvo celé – hmyz to jednodenní. Bůh jediný jest pravdivý v svém ději, a člověku jej chápat možno není.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

347. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krůpěje. (František Serafínský Procházka)
  2. V moři květů. (Adolf Heyduk)
  3. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  4. LEHKOMYSLNÁ IMPROVISACE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. VII. Lučina mladá a sličná jiskří, vlní se, blyští, (Petr Křička)
  6. BEZ LÁSKY. (Růžena Jesenská)
  7. X. Zardělé vstalo slunce, (Karel Babánek)
  8. ZEMĚ MÁ (Růžena Jesenská)
  9. Píseň tuláka. (Augustin Eugen Mužík)
  10. DENNÍ CESTA. (Karel Toman)