Nic není...

Augustin Eugen Mužík

Nic není...
Nic není, vše jen bylo, bylo, bylo... Strom v hnutí větru, ptáče u přeletu a život lidstva, nekonečno světů – nic není, co by chvíli tady žilo. Ty přejdeš také, lásko má i sílo, ty v zárodku svém neseš smrti metu, a jak hrst polních, večer svadlých květů to nejslavnější lidské bude dílo. A slunce – prášek, který na mžik svítí, a láska – slza, jež se v řasách třpytí, než svítící ten prášek vypije ji. A lidstvo celé – hmyz to jednodenní. Bůh jediný jest pravdivý v svém ději, a člověku jej chápat možno není. 94