Maják.

Augustin Eugen Mužík

Maják.
S železné věže majáku jas šlehá a temnem noci, sinou parou moře po vlnách černých, nebes po prostoře jak světlonoš ta jeho záře běhá. V loď smutných psanců tiše on si lehá a plaší stíny předtuchy a hoře, jest jak dnů lepších příštích rajská zoře a naděj, síla, nadšení a něha. Tak v lidském nitru věčný maják svítí, jej citů tma ni bouře neuhasí, však víc jen ještě jeho světlo vznítí. Majáku Lásky, který Víra tyčí! Ty přístav lidstvu okazuješ spásy a k bohu zvedáš plémě trpasličí. 97

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík