Já viděl...

Augustin Eugen Mužík

Já viděl... Janu Antošovi.
Já viděl svět jak hanby jámu tmavou, já viděl muže muži otročiti, pro skývu chleba s bratrem svým se bíti a dětí mláď již podvodnou a lhavou. A drzé ženy s tváří usměvavou zde nabízely studu bílé kvítí, co starci vážní, sněhem hrobu krytí vše zřeli v klidu, nepohnuli hlavou. A marně všecka náboženství chtěla chlév osvítit, v němž žije lidstvo podlé, a skvrny hanby smýti s jeho čela. A marně touží dlaně Krista sbodlé svět obejmout. Kdos v dáli odpovídá mu stále v smíchu jedním slovem: „Bída.“ 102

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík