Nostalgie.

Augustin Eugen Mužík

Nostalgie.
Jak stromek z rodné půdy vytržený a přesazený v místa lepší, jiná, poušť kamennou si, rodnou, připomíná a touhou zmírá o své skalní stěny: Tak člověk bědný, z vlasti vyhoštěnývyhoštěný, nechť cizina jej láká pohostinná, přec v známou stranu z dálky ruce spíná a v nářek větrů svoje mísí steny. Buď uzřít vlast, neb umřít aspoň brzy! Já viděl steskem mroucí pod stožárem, pod palmou, v ledech nostalgie žárem. A nemá větší trýzně osud drzý, než bloudit v žití po cizinské pláni a nemít vlasti ani ve skonání. 119