Sacra furor.

Augustin Eugen Mužík

Sacra furor.
Znoj polední jak sirou zemi pálí! Zde duše usychá tak bez naděje, žár kol jak žhavé olovo se leje, a slunce slepé nad zenitem králí. Hle, od západu jako hora valí,valí se černý mrak. Vzduch nervosně se chvěje. A slyš – juž první z hluboka tam pěje svou chmurnou píseň hrom v tu mračnou dáli. Můj národe, to tvůj je svatý hněv. Po znoji hanby, palčivého studu zde slyším vzdor a silné duše řev. Zda zanikne zas v malomocném trudu, či vyzní v čin a bleskem sletí v ráz a sdrtí svět, jak dřív on drtil nás? 127