Sacra furor.

Augustin Eugen Mužík

Znoj polední jak sirou zemi pálí! Zde duše usychá tak bez naděje, žár kol jak žhavé olovo se leje, a slunce slepé nad zenitem králí. Hle, od západu jako hora valí se černý mrak. Vzduch nervosně se chvěje. A slyš – juž první z hluboka tam pěje svou chmurnou píseň hrom v tu mračnou dáli. Můj národe, to tvůj je svatý hněv. Po znoji hanby, palčivého studu zde slyším vzdor a silné duše řev. Zda zanikne zas v malomocném trudu, či vyzní v čin a bleskem sletí v ráz a sdrtí svět, jak dřív on drtil nás?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

160. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  2. Den sváteční. (A. K. Lešan)
  3. Bořek. (Antal Stašek)
  4. ZÁPAD. (Jaroslav Haasz)
  5. LI. Náruživosť. (František Matouš Klácel)
  6. AD TE, DOMINE! (František Kvapil)
  7. ŽÁR (Božena Benešová)
  8. SOCHA V POLI. (Jan Opolský)
  9. Naše hvězda (Antonín Klášterský)
  10. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)