V tom starém chrámě...

Augustin Eugen Mužík

V tom starém chrámě... Václ. Vlčkovi.
Kdy západu zář na pruh úzký slitá plá za Hradčany nad večera tůně, to jak by krev se rděla ve koruně, již návrší kol Praze v skráně vplítá. Tam majestátem kamenných rouch krytá spí mrtvá sláva na svaleném trůně a s prachem rozpadá se v hrobu lůně v tom starém chrámě u svatého Víta. Tam stíny králů, světců šerem chodí, tam erby pukají tak smutně, zvolna, a dumy táhnou opuštěnou lodí. Řad mrtvých králů nové neuvítá, modlitba mrtvých za mrtvé zní bolná v tom starém chrámě u svatého Víta. 128