V tom starém chrámě...

Augustin Eugen Mužík

Kdy západu zář na pruh úzký slitá plá za Hradčany nad večera tůně, to jak by krev se rděla ve koruně, již návrší kol Praze v skráně vplítá. Tam majestátem kamenných rouch krytá spí mrtvá sláva na svaleném trůně a s prachem rozpadá se v hrobu lůně v tom starém chrámě u svatého Víta. Tam stíny králů, světců šerem chodí, tam erby pukají tak smutně, zvolna, a dumy táhnou opuštěnou lodí. Řad mrtvých králů nové neuvítá, modlitba mrtvých za mrtvé zní bolná v tom starém chrámě u svatého Víta.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

166. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hnízdo. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PRAHA V NOCI (Xaver Dvořák)
  3. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  4. Až na kraj města!... (Emanuel z Čenkova)
  5. STARÉ HRADY. (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. JARNÍ OBRÁZEK. (Emanuel Čenkov)
  7. VEČER PO POHŘBU JOSEFA MATĚJKY (Viktor Dyk)
  8. podzimní večer 1936 (Stanislav Kostka Neumann)
  9. V ZÁTOCE (Otokar Fischer)
  10. Spící Praha. (Jaroslav Vrchlický)