PŘEDLKA.

PŘEDLKA.
Předouc dívka sedí pod rozkvětlou máji, Žel jí v srdce volá žežhulička v háji. Čtvrtý rok pod máji zde na mezi sedí, Od hor krkonošských dolu k Praze hledí. Z rána i u večer očka tam obrací, Zdaliž Milvoj její již se z boje vrací. Starostí ubledly červené prv líce, Že se Milvoj z boje snad nevrátí více. Kol rozkvětlé máje stehlík poletává, Tyli to Milvoji smutně provolává. Nese vranný havran zprávu o Milvoji, V krutém že on zustal proti Turkům boji. Zalká dívka smutně, o vy hory sněžné, Proč nezasypete dívky srdce něžné. Před dívkou veliký hle krákonoš stojí Dívčina se leká, dívčina se bojí. „Nestrachůj se, předlko,“ krákonoš jí praví, „Však tě mocnost moje všeho želu zbaví.“ A hle promodrává kvítko se pod máji; Žel žežhulka volá v každé srdce v háji. 124