VZOR KRÁSY.

Karel Hynek Mácha

Proč, má harfko, zpívati kdy chtěje Krásy vzor tě pojmu, rokotáš V rukouch mých? proč struna se tak chvěje? Odvážlivost zpěvu mého znáš? A předc duch můj vzhůru jen se strojí, V orličí se odváží on let; Nechť se ruka třese, nechť se bojí, Hluboko již pod ním leží svět. Již jej patřím krásný obraz její, Již jej vidí duše, duše má; „Sláva!“ nervy v souzvuk s světem znějí, Touha, hrůza, láska srdcem hrá. S nadhvězdného sestup stolce blíže! Však co žádám, bleskem zahynu, Vždyť mě k zemi tělo ještě víže; Sestoupí-li, v nic se rozplynu. Tělesnému oku noc ji krýje, S rozedněním shasne oka svit; U vzezření duše jenom žije, A tam temný jen ji najde cit. Tělesným ty okem nespatřená, Duše jen tě temně patří vzhled. S Bohem, v Bohu bydlíš nestvořená, V prvním dnu s ním založilas svět.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

230. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Výlev citů při přivítání k apoštolskému konání Jeho předůstojné Milosti Pána Pana FRANT. z PAULY PIŠTĚKA, Biskupa Azotského, arcibiskupského Suffragána a t. d. Do Tachlovic dne 10. Července 1825. (František Alexandr Rokos)
  2. Byl to polibek... (Růžena Jesenská)
  3. K přírodě. (Josef Kalus)
  4. Mé srdce. (Alexandr Balcárek)
  5. Písničkář jsem? Arci jsem a budu, (František Sušil)
  6. 2. Pěj jen dále, pěj jen moje duše, (František Sušil)
  7. OSUD (Zikmund Winter)
  8. 137. O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl (Jan Kollár)
  9. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  10. NUŽ, VZHŮRU V BOJ! (Josef Václav Frič)