7. Rozprostřela chladná noc

Karel Hynek Mácha

7.
Rozprostřela chladná noc Rozprostřela chladná noc
 Nad lesy bezhvězdné roucho; Studený vál vítr lesem A po listí starých dubů Tuhly tiché slzy noci. Skryla zvěř se do svých doupat, Spalo ptactvo v teplu hnízda, Jen dvé ještě dravých ptáků Bdělo v stínu černé jedle, Po kořisti číhajíc. Po kraj lesa, pode skálou Stojí dvé zlých zákeřníků, Jinoch jarý, šedý starec. „Co se bělá,“ vece jinoch, „Co se bělá cestou s hory?“ „„Snad to Lůna pobluzuje Ve vrcholích tmavých jedlí; Nebo labuť časně vstává. Snad dokonce z dalné vlasti Druh jde tebe navštiviti, Či milenka k tobě spěje.““ Zachvěje se jinoch jarý, Odhovoří jemu tíše: „Ba jest to jen nový sníh, Dávno zašla bílá Lůna, Labutě již pryč odtáhly, Vlasti neznám ani druha, Milenku jsem neměl žádnou. Vlastí mou jest temný les, Druhem meč můj ocelivý a mou mílkou černá noc.“ 179

Kniha Básně - Dramatické zlomky (in Dílo Karla Hynka Máchy, díl 1) (1928)
Autor Karel Hynek Mácha