6. Tichý jsem co harfa bezestrunná

Karel Hynek Mácha

6.
Tichý jsem co harfa bezestrunná
Tichý jsem co harfa bezestrunná
Zavěšená v kobce otců přešlých; Tichý, v zásvitu jak světů vzešlých Nade hroby noc jest stříbroluná. Však co chová harfa v spustlém klínu? Kdo mi tajné, její žaly poví? Kdo vyřekne a kdo ustanoví, Co noc tichá v bledém tají stínu? Větřík vzdechne v harfy lůno duté, A ta, ač již strůny žádné nemá Zalká zvuky nezapomenuté. – A noc tichá? – Zraky žalonosné – Šírou zemi kryje slza němá! Či ne slza? – snad jen kapky rosné? –
210