–
Zašlo slunce za modravé hory,
Zašlo slunce za modravé hory,
Poslední v oblacích požár plane,
Lehký větřík temným lesem vane,
Pernaté sen v náruč jímá sbory.
Vzdálené se v soumrak tratí dvory,
Zdá se svět, že v temnu pozůstane;
Však jen zdá se, v brzku Lůna vstane,
Světlem svým osvítí všecky tvory.
Vzešly hvězdy v rouchu jasném, zlatém,
Na vysokém z tmělých nebes trůnu,
Předcházejíc kněžnu noci, Lůnu,
Spatřily mne na zarostlém hrobě; –
Žaly kryji ve srdci rozňatém,
Touhou plál jsem po minulé době!
211