KRÁL FRYDRYCH.
TRUCHLOHRA V PĚTI JEDNÁNÍCH.
PROSLOV.
Háj. Slunce vychází. Pěvec, vyjda s harfkou a řeč svou přiměřenými zvuky provázeje, mluví:
Pozornýma poslyšte ušima,
Z dávnověkosti co harfky mé
Hlásati vám budou strůny zvučné;
O bitvách, o krutém lásky želu,
I o skleslé síle, zašlé slávě.
Byla bitva strašná bojována
V obličeji stověžité Prahy,
Na temenu šírém bílé hory;
Byla bitva hrůzná, boj byl strašný,
Čech tam stál naproti bratru Čechu,
Oba pro svého se bili krále,
Potokem se valila krev z hory.
Bílá hora co Medea druhdy
Byla dítek svých zbarvená krví;
Břinkot zbraně krkonoš[s]ké hory
Opětovali ze vzdálí strašný,
Po dnes ještě v bledém lůny svitu
Ohlásují hájové to Čeští;
A kdy poutník v temné noci kráčí
Po temenu šírém bílé hory,
S hrůzou patří míhati se stín
283
Nad svym hrobem; temnou noci zavzní
Brzo „Tábor!“, časem zas „Marija!“
Dvěstokrát přikryla krutá zima
Bílou horu bílým příkrovem;
Dvěstokrát vyvstalo pestré kvítí
Na hlubokém bojovníků hrobě,
Od těch časů do dnešního dne.
(Z daleka jest slyšeti zvonku hlas.)
Vystavěli kapli na temenu
Bílé hory; hlásá zvonu hlas
Tichem jitřním krajině vůkolní
Ze sna probuzené, u oltáře
V oběti že kněz bude vzdávati
Bohu díky, křesťanstvo že vítěz
Přispíváním jeho vyšlo z boje. –
(odchází hájem.)
JEDNÁNÍ PRVNÍ.
Hradiště. Zámecká zahrada.
SCENA PRVNÍ.
BUDOVA. JESENSKY. MILADA. VELOŇ přináší psaní.
VEL.
Posel z Prahy zde přinesl zprávu;
Odevzdav ji pravil, žeť má na spěch,
A již podkova vraníka jeho
V rychlém skoku tepe cestu k Praze.
284
BUD. (přečta psaní).
Vyvolen jsem za strážce koruny
Královské, i požádán, by rychle
Odebral jsem na cestu se k Praze,
Nastoupiti svého ouřadu. –
Veloni! ať sedlají mi oře,
I ty sobě osedlej vraníka,
A pak k Praze, v den o závod s sluncem,
V noci pak o závod s bledou lůnou.
(VELOŇ odejde.)
Dcero má, buď s Bohem! Vy, Jesenský!
Brzo synu můj, opatrujte
Poklad v dceři mé vám svěřený!
JES.
Buďte ujištěný, otče můj!
Že můj život není mně tak milý,
Jako milá dcera jest mně vaše.
MIL.
O můj otče, proč tak rychle od nás?
Posečkejte den dnešní a přes noc;
Není jisto v noci k Praze jeti.
BUD.
Tys dětinská, že se o mne bojíš;
Veloň se mnou jede, máme zbraň též;
Povinnost mne volá, musím v čas.
Počíti kdo co chce, rychle počni,
Čas nečeká, jako vítr letí;
Povinnost buď rychle plněna;
Zdlouha kdo co koná, polou koná.
285