POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI:
BRATROVRAH
ANEB
VÁCLAV A BOLESLAV.
JEDNÁNÍ PRVNÍ.
Přísaha.
Háj Svantovíta. – Skalina vzadu pod kterou byt kněze Svantovíta, jehož socha mezi dvěma duby stojí, nad ní se spojujícími. Socha vypodobňuje jinocha ozbrojeného kopím a mečem.
BOLESLAV k DRAHOMÍŘE: Proč vždy více a více dráždíš vášeň mou, proč bouři, která v prsou mých atd. – KNĚZ, – BOLESLAV přisahá zde bohům, že chce zavražditi bratra.
BOL.
Ženo! matko! já to cítím, že ta rána
Která bratra zbaví života, mne též
Zbaví míru, a že rukou tou, jenž bratra
Zavraždím i mír svůj ztroskotám; –
Nelze však předc touhu udusiti.
(Boj dobrého se zlem.)
289
JEDNÁNÍ DRUHÉ.
Boj vždy tužší, – zlé zvítězí.
VÁCLAV BOLESLAVOVI vypravuje o věčnosti a Kainu, který po zabití bratra měl krvavé znamení na čele.
BOL. Jestli to zlé, proč to poroučejí sami bohové? Smrt je s životem zároveň dána, a kdyby smrt byla co zlého, nebyl by i život nic dobrého.
VÁC. Žádný člověk si sám k příjemnému živobytí nedostačuje, všecky jsme jedním kolem spojeni.
BOLESLAV: kde víno žádá.
JEDNÁNÍ TŘETÍ.
Čin.
Když se VÁCLAV modlí, je slyšeti harfu ELBOROVU – zdaleka hřmí – DVA VRAHOVÉ před smrtí Václava popisují noc. –
PRV. VRAH. Kosti tam z umrlců při kapličce haraší, v bouři, jakby atd.
DRU. VRAH. Od východu vstává měsíc, od západu černé mračno. Zdaliž není Václav podoben měsíci, Boleslav mračnu atd.
290
JEDNÁNÍ ČTVRTÉ.
Následek.
BOLESLAV na lůžku, – při spadnutí meče se lekne a probudí:
Když jsem ještě jako pachole byl,
Nelekal jsem se ničeho a teď atd.
Táže se hradního, kolik je hodin? – pak praví:
O jak čas ten račím krokem jde,
Což chce noc ta věčně trvati?
Mluví sám s sebou o věčnosti – chce, by vzala matka polovic té viny na sebe, jemu samému že těžká – i bohy viní, že to žádali – STRÁŽNÍ si vypravujou, jaká to strašlivá noc byla – a jeden praví druhému, jak spatřil Boleslava na lůžku ze spaní mluvícího a jak strašně vyhlížel: Tak jako černá mračna nebe kryjí, a blesk zasvitne, a posléze hromové rány vůkol bázeň a leknutí působí; taktéž ze začátku jeho čelo se zamračilo, pak z jeho oka ohnivý vzhled vystřelí, a posléz zařve divokým hlasem, až vše vůkol se zatřese; na to hluboké ticho vůkol. – BOLESLAV chopí strážného za prsa, a táže se ho, zdali má co na čele psáno – PODIVÍN táže se BOLÉSLAVA, kde má bratra, on ale hledí před sebe do země, až po zvolání: „Bratrovrahu!“ přijde k sobě – DRAHOMÍRA ve spaní: Cosi se mi zdálo, že jsem zavraždila matku, manžela, bratr že zavraždil bratra, a já že syna otrávila! – Oh! – to byly hrozné sny atd. Jazyk
291
lpí v ustech. Hle tu číše – víno – pije, kam dříve nalila jed. To víno chutná jako krev! – Teď je mně volno, lehko; – ukazujíc na čelo – Tu mě ještě jakás jiskra pálí, žhavá, jmenujou ji svědomí, ta nás kárá prý z našich hříchů, tresce poklesky, pošetilost – atd. odejde. BOLESLAV vstane, předstírá si své sny. – Na poli krvavém a mrtvoly posetém že leží sám živý, a zdá se mu, že ty mrtvé vstávají a za nim se hrnou, a proti němu co valný vichr se žene hrůza a blíž a blíže vždy ta hluza, a strach nedá mu utíkati; pak jak se mu zdá: že jde vrah na něj, a on chce křičet a nemá hlasu, on chce uteci a nemůže, nohy mu klesají. – Hlas strážného – přiběhne, vypravuje smrt Drahomíry – a že nemohl nikoho nalezti, kdo by pomohl – BOLESLAV: „Jdi svolej vládyky, jenž byli při večerním kvasu.“ STRÁŽNÝ. „„Všickni, jeden po druhém, odjeli z hradu v hluboké noci.““ BOLESLAV (zaražen): „Jdi, hledej Miroše!“ – Strážný odejde – BOLESLAV sám: „Tedy odjeli? děsí se bratrovraha? atd. To váš trest“ atd. STRÁŽNÝ přijde – BOLESLAV: „Proč nejde Miroš?“ – STRÁŽNÝ: „Byl tam u těla Václavova a s ním všecka vaše čeleď – pravil jsem, že má přijíti a on nechtěl, volal jsem služebníky, ty pravili, že vám nechtí více sloužiti.“ – BOLESLAV po chvíli: „Jsem teď kníže!“ Zdola slyšeti zpěv: „Hospodine pomiluj ny.“ – A přes zdi je viděti požár od pochodni. BOLESLAV sám, vůkol tma mimo začervenalé světlo pochodně.
292
JEDNÁNÍ PÁTÉ.
BOLESLAV chce přijmouti křest, však zpomene si, že ta samá víra, v níž hledá ulehčení, slibuje nesmrtedlnost, a toho se leká. Hledá pomoc; a kde myslí, že ji najde, tam hlouběji klesá a praví: že se podobá na moři tonoucímu, který se i stebla chytá. Dává volat harfeníka, který ale něco, co se na vraždu vztahuje, zpívá.
293