POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI: BRATROVRAH ANEB VÁCLAV A BOLESLAV.

Karel Hynek Mácha

POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI:
BRATROVRAH
ANEB
VÁCLAV A BOLESLAV.
JEDNÁNÍ PRVNÍ.
Přísaha.
Háj Svantovíta. – Skalina vzadu pod kterou byt kněze Svantovíta, jehož socha mezi dvěma duby stojí, nad ní se spojujícími. Socha vypodobňuje jinocha ozbrojeného kopím a mečem.
BOLESLAV k DRAHOMÍŘE: Proč vždy více a více dráždíš vášeň mou, proč bouři, která v prsou mých atd. – KNĚZ, – BOLESLAV přisahá zde bohům, že chce zavražditi bratra.
BOL. Ženo! matko! já to cítím, že ta rána Která bratra zbaví života, mne též Zbaví míru, a že rukou tou, jenž bratra Zavraždím i mír svůj ztroskotám; – Nelze však předc touhu udusiti. (Boj dobrého se zlem.)
289 JEDNÁNÍ DRUHÉ.
Boj vždy tužší, – zlé zvítězí.
VÁCLAV BOLESLAVOVI vypravuje o věčnosti a Kainu, který po zabití bratra měl krvavé znamení na čele. BOL. Jestli to zlé, proč to poroučejí sami bohové? Smrt je s životem zároveň dána, a kdyby smrt byla co zlého, nebyl by i život nic dobrého. VÁC. Žádný člověk si sám k příjemnému živobytí nedostačuje, všecky jsme jedním kolem spojeni. BOLESLAV: kde víno žádá.
JEDNÁNÍ TŘETÍ.
Čin.
Když se VÁCLAV modlí, je slyšeti harfu ELBOROVU – zdaleka hřmí – DVA VRAHOVÉ před smrtí Václava popisují noc. – PRV. VRAH. Kosti tam z umrlců při kapličce haraší, v bouři, jakby atd. DRU. VRAH. Od východu vstává měsíc, od západu černé mračno. Zdaliž není Václav podoben měsíci, Boleslav mračnu atd.
290 JEDNÁNÍ ČTVRTÉ.
Následek.
BOLESLAV na lůžku, – při spadnutí meče se lekne a probudí: Když jsem ještě jako pachole byl, Nelekal jsem se ničeho a teď atd. Táže se hradního, kolik je hodin? – pak praví: O jak čas ten račím krokem jde, Což chce noc ta věčně trvati? Mluví sám s sebou o věčnosti – chce, by vzala matka polovic té viny na sebe, jemu samému že těžká – i bohy viní, že to žádali – STRÁŽNÍ si vypravujou, jaká to strašlivá noc byla – a jeden praví druhému, jak spatřil Boleslava na lůžku ze spaní mluvícího a jak strašně vyhlížel: Tak jako černá mračna nebe kryjí, a blesk zasvitne, a posléze hromové rány vůkol bázeň a leknutí působí; taktéž ze začátku jeho čelo se zamračilo, pak z jeho oka ohnivý vzhled vystřelí, a posléz zařve divokým hlasem, až vše vůkol se zatřese; na to hluboké ticho vůkol. – BOLESLAV chopí strážného za prsa, a táže se ho, zdali má co na čele psáno – PODIVÍN táže se BOLÉSLAVA, kde má bratra, on ale hledí před sebe do země, až po zvolání: „Bratrovrahu!“ přijde k sobě – DRAHOMÍRA ve spaní: Cosi se mi zdálo, že jsem zavraždila matku, manžela, bratr že zavraždil bratra, a já že syna otrávila! – Oh! – to byly hrozné sny atd. Jazyk 291 lpí v ustech. Hle tu číše – víno – pije, kam dříve nalila jed. To víno chutná jako krev! – Teď je mně volno, lehko; – ukazujíc na čelo – Tu mě ještě jakás jiskra pálí, žhavá, jmenujou ji svědomí, ta nás kárá prý z našich hříchů, tresce poklesky, pošetilost – atd. odejde. BOLESLAV vstane, předstírá si své sny. – Na poli krvavém a mrtvoly posetém že leží sám živý, a zdá se mu, že ty mrtvé vstávají a za nim se hrnou, a proti němu co valný vichr se žene hrůza a blíž a blíže vždy ta hluza, a strach nedá mu utíkati; pak jak se mu zdá: že jde vrah na něj, a on chce křičet a nemá hlasu, on chce uteci a nemůže, nohy mu klesají. – Hlas strážného – přiběhne, vypravuje smrt Drahomíry – a že nemohl nikoho nalezti, kdo by pomohl – BOLESLAV: „Jdi svolej vládyky, jenž byli při večerním kvasu.“ STRÁŽNÝ. „„Všickni, jeden po druhém, odjeli z hradu v hluboké noci.““ BOLESLAV (zaražen): „Jdi, hledej Miroše!“ – Strážný odejde – BOLESLAV sám: „Tedy odjeli? děsí se bratrovraha? atd. To váš trest“ atd. STRÁŽNÝ přijde – BOLESLAV: „Proč nejde Miroš?“ – STRÁŽNÝ: „Byl tam u těla Václavova a s ním všecka vaše čeleď – pravil jsem, že má přijíti a on nechtěl, volal jsem služebníky, ty pravili, že vám nechtí více sloužiti.“ – BOLESLAV po chvíli: „Jsem teď kníže!“ Zdola slyšeti zpěv: „Hospodine pomiluj ny.“ – A přes zdi je viděti požár od pochodni. BOLESLAV sám, vůkol tma mimo začervenalé světlo pochodně. 292 JEDNÁNÍ PÁTÉ.
BOLESLAV chce přijmouti křest, však zpomene si, že ta samá víra, v níž hledá ulehčení, slibuje nesmrtedlnost, a toho se leká. Hledá pomoc; a kde myslí, že ji najde, tam hlouběji klesá a praví: že se podobá na moři tonoucímu, který se i stebla chytá. Dává volat harfeníka, který ale něco, co se na vraždu vztahuje, zpívá.
293
Básně v knize Básně - Dramatické zlomky (in Dílo Karla Hynka Máchy, díl 1):
  1. MÁJ.
  2. GLAUBE, HOFFNUNG, LIEBE, VERTRAUEN.
  3. DIE FÜHRER DURCHS LEBEN.
  4. DIE FREUDE.
  5. DER EREMIT.
  6. DER EREMIT.
  7. COLUMBUS.
  8. DER FREYTAG in der Charwoche.
  9. Sieh des Todes blasses Bild,
  10. Nacht wird es, und dunkle Nebel wallen
  11. Die kühle Nacht hat ihr sternenloses Gewand
  12. SÄNGERS BITTE.
  13. ZIGEUNERLIED.
  14. MEINE FREUDEN.
  15. MEIN WUNSCH.
  16. ELEGIE.
  17. DAS LEBEN.
  18. DER ERWACHENDE TAG.
  19. O Muse, die ich über alles liebe,
  20. AN DEN GRÄBERN DER FREUNDE.
  21. AN DEM FRIEDHOFE.
  22. STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.
  23. STRABA.
  24. NA HŘBITOVĚ.
  25. PĚVEC.
  26. SRDCI MÉMU.
  27. ZASTAVENÍČKO.
  28. MĚSÍČEK.
  29. VORLÍK.
  30. IVAN.
  31. HROBKA KRÁLŮ A KNÍŽAT ČESKÝCH.
  32. NA HROBĚ SESTŘINNÝM.
  33. SVATÝ IVAN.
  34. SVATÝ VOJTĚCH.
  35. ČECH.
  36. SYN MLYNÁŘŮV.
  37. PŘEDLKA.
  38. ABAELARD HELOÍZE.
  39. DÍTĚ.
  40. IDŮNA.
  41. TĚŽKOMYSLNOST.
  42. NOC.
  43. BOJARÝN.
  44. ZPĚVEC.
  45. ZPĚV LOVECKÝ.
  46. BALLÁDA.
  47. TĚŽKOMYSLNOST.
  48. BUDOUCÍ VLASŤ.
  49. JAROSLAVNA.
  50. VZOR KRÁSY.
  51. NA POPRAVIŠTI.
  52. NOC.
  53. DOBROU NOC!
  54. V CHRÁMĚ.
  55. KRÁLOVIČ.
  56. UMÍRAJÍCÍ.
  57. CIZINEC.
  58. POUTNÍK.
  59. CESTA Z ČECH.
  60. MNÍCH.
  61. 1. V šírom poli dubec stojí,
  62. 2. Ani labuť ani Lůna
  63. 3. Z temna lesa žežhulička
  64. 4. Vítr, chladný vítr věje
  65. 5. Zalká jinoch v černo lesa:
  66. 6. Nesbírá v háje stínu
  67. 7. Rozprostřela chladná noc
  68. 8. Celý kraj písecký
  69. 9. Pod starým hradem, v večerní době
  70. 10. Na lučině husy pasou,
  71. 11. Z rána na usvítě
  72. 12. Letěly koroptve plaché
  73. 13. Neroztál sníh ještě
  74. 14. Hasly zatmělé hvězdičky,
  75. 15. Modřínové, mladí modřínové,
  76. 16. „Proč Vltavo, řeko divá,
  77. 17. Želetínky háje
  78. 18. KLESLÁ.
  79. 19. Umlkni potoku hlučný
  80. 20. Pod okénkem mé milenky
  81. 21. O harfo dávnověká,
  82. 22. Má děva ještě dřímá;
  83. 23. Pod starým hradem v večerní době,
  84. 24. NÁŘEK.
  85. 1. Tichý tis nad růži stíny sklání
  86. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti
  87. 3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
  88. 4. Ač má síla neoslábla v boji
  89. 5. Ještě jednou v mladosti mé kraje
  90. 6. Tichý jsem co harfa bezestrunná
  91. – Zašlo slunce za modravé hory,
  92. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné,
  93. 2. DO PAMÁTNÍHO LISTU.
  94. 3. Kdy se láska v srdce věrná vtělí,
  95. 4. Kdo vlasti své vezdy je věrný syn,
  96. 5. PŘÍPIS BÁSNÍ.
  97. 6. Co zde sním a co zde vypiju
  98. 7. CITY VDĚČNOSTI.
  99. 8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu.
  100. 9. NA ÚMRTÍ ČESKÉHO BÁSNÍKA.
  101. 10. PROSLOV.
  102. 11. NA PŘÍCHOD KRÁLE.
  103. 1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
  104. 2. Zelených na lukách tmavého blíž lesa,
  105. 3. Hle, co v zeleném hájíku,
  106. 4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
  107. 5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny
  108. 6. V přírodě jak vše se jindy smálo,
  109. 7. Ladný zjeve porozvitých růží,
  110. 8. Plná Lůna nad porostlou strání,
  111. 9. Měsíc stojí s zesinalou tváří
  112. 10. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
  113. 11. Jest pěvcův osud světem putovati,
  114. 12. Aniž křičte, že vám stavbu bořím,
  115. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš
  116. 14. Však co darmo svoje smáčí líce
  117. 15. Ha! co myslím?
  118. 16. Otec spomene rodině:
  119. 17. Kdo kdy v světě vynalezl hlasu,
  120. 18. Jestli byli vzdálené to světy,
  121. 19. PROLOG K POUTI KRKONOŠSKÉ.
  122. BRATŘI.
  123. KRÁL FRYDRYCH.
  124. BOLESLAV.
  125. POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI: BRATROVRAH ANEB VÁCLAV A BOLESLAV.
  126. POLESNÝ.
  127. báseň bez názvu