DER EREMIT.

Karel Hynek Mácha

DER EREMIT. (Variant.)
Wo im Thal im grünen Haine Aus der dunkeln Kluft Bey des Mondes düsterm Scheine Dumpf der Uhu ruft, Steht ein Kreutz aus grauem Steine, Niedrig nur gebaut, Steht es schaurig ganz alleine, dass dem Wandrer graut. Da stand in des Thales Mitte, Niedrig nur und klein, Eine strohbedeckte Hütte Einsam und allein. Seitwärts stand ein kleiner Garten Voll und früchtenreich, Rings umgeben von dem dichten Grünenden Gesträuch. Sanft unter dem Hüttenfenster Durch der Blumen Schooss Rieselte ein Bächlein, das sich In den See ergoss, Der am End’ des Haines strahlte, 58 Wenn des Abends Gluth Golden bald, bald röthlich mahlte Seine stille Fluth. Rechter Hand war die Kapelle An den Fels gelehnt, Deren silberhelles Glöckchen Im Thal wiedertönt! Hier in seiner stillen Klause Wohnt’ ein Eremit, Dessen Herz von Gram zerrissen Herbe Peinen litt. Lange lebt er hier so, lange Hat er hier geweint, Weil der Liebe stilles Glück ihm Seine Gunst verneint. Lange strebt er zu vergessen, Dass er einsam sey, Dass sein Liebchen ihn verbannet Zur Einsiedeley. Lange lebt er nur den Köhlern In dem Hain bekannt, Wollte nie die Welt betreten In dem Bussgewand. In der Welt war er ein Fremdling, Hasst’ der Städte Glanz, Liebte nichts als seine Schmerzen Und den Rosenkranz. Täglich tönte der Kapelle Glöckchen durch das Thal Früh und in der Mittagsstunde, Wenn es rief zum Mahl. 59 Und wenn von des Feldes Arbeit Bey dem Abendstrahl Kehrt der Landmann zu der Hütte, Tönt’s zum drittenmahl. Wenn er früh in der Kapelle Sein Gebeth vollbracht, Arbeitet er in dem Garten, Bis der Mittag lacht. Bethet wieder bis zum Abend, Bethet Stunden lang, Bis die Sonne hinter Bergen In das Meer versank. Oefters wenn die Vögel schwiegen, Bloss der Uhu wacht, Und der Mond heraufgestiegen In der Mitternacht, Tönte durch der Bäume Wipfel Leiser Harfenklang, Schwach begleitet von des greisen Siedlers Klaggesang. „Lass mich, Herr, lass mich vergehen, Nimm mich hin zu dir; Was soll ich auf dieser Erde? Was soll ich noch hier? Lass, dass mir der blasse Lethe Schliess das Auge zu, Dass ich in dem Grabe finde Die verlorne Ruh.“ „Dass ich sie dort wiedersehe, Die ich hier verlor, 60 Die ich ewig, ewig liebe, Die mein Herz erkor. Die ich nimmer kann vergessen, Die hier immer lebt, Deren Bild mich selbst im Schlafe, In dem Traum umschwebt.“ So lebt er durch sechzig Jahre In dem stillen Hain, War in seinem holden Thale Immer nur allein. Doch einst tönt’ schon durch drei Tage Das Glöckchen nicht mehr, Umsonst suchen ihn die Köhler, Seine Hütt’ ist leer. Doch er liegt in der Kapelle An des Altars Rand, Seine Harfe fest noch haltend In der todten Hand. Die Kapelle ist versunken, Seine Hütt brannt ab, Nichts ist mehr übrig geblieben Als des Siedlers Grab. Darum, wo im grünen Haine Aus der dunkeln Kluft Bey des Mondes düsterm Scheine Dumpf der Uhu ruft, Steht ein Kreutz von grauem Steine Niedrig nur gebaut, Steht es schaurig ganz alleine, dass dem Wandrer graut. 61
Básně v knize Básně - Dramatické zlomky (in Dílo Karla Hynka Máchy, díl 1):
  1. MÁJ.
  2. GLAUBE, HOFFNUNG, LIEBE, VERTRAUEN.
  3. DIE FÜHRER DURCHS LEBEN.
  4. DIE FREUDE.
  5. DER EREMIT.
  6. DER EREMIT.
  7. COLUMBUS.
  8. DER FREYTAG in der Charwoche.
  9. Sieh des Todes blasses Bild,
  10. Nacht wird es, und dunkle Nebel wallen
  11. Die kühle Nacht hat ihr sternenloses Gewand
  12. SÄNGERS BITTE.
  13. ZIGEUNERLIED.
  14. MEINE FREUDEN.
  15. MEIN WUNSCH.
  16. ELEGIE.
  17. DAS LEBEN.
  18. DER ERWACHENDE TAG.
  19. O Muse, die ich über alles liebe,
  20. AN DEN GRÄBERN DER FREUNDE.
  21. AN DEM FRIEDHOFE.
  22. STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.
  23. STRABA.
  24. NA HŘBITOVĚ.
  25. PĚVEC.
  26. SRDCI MÉMU.
  27. ZASTAVENÍČKO.
  28. MĚSÍČEK.
  29. VORLÍK.
  30. IVAN.
  31. HROBKA KRÁLŮ A KNÍŽAT ČESKÝCH.
  32. NA HROBĚ SESTŘINNÝM.
  33. SVATÝ IVAN.
  34. SVATÝ VOJTĚCH.
  35. ČECH.
  36. SYN MLYNÁŘŮV.
  37. PŘEDLKA.
  38. ABAELARD HELOÍZE.
  39. DÍTĚ.
  40. IDŮNA.
  41. TĚŽKOMYSLNOST.
  42. NOC.
  43. BOJARÝN.
  44. ZPĚVEC.
  45. ZPĚV LOVECKÝ.
  46. BALLÁDA.
  47. TĚŽKOMYSLNOST.
  48. BUDOUCÍ VLASŤ.
  49. JAROSLAVNA.
  50. VZOR KRÁSY.
  51. NA POPRAVIŠTI.
  52. NOC.
  53. DOBROU NOC!
  54. V CHRÁMĚ.
  55. KRÁLOVIČ.
  56. UMÍRAJÍCÍ.
  57. CIZINEC.
  58. POUTNÍK.
  59. CESTA Z ČECH.
  60. MNÍCH.
  61. 1. V šírom poli dubec stojí,
  62. 2. Ani labuť ani Lůna
  63. 3. Z temna lesa žežhulička
  64. 4. Vítr, chladný vítr věje
  65. 5. Zalká jinoch v černo lesa:
  66. 6. Nesbírá v háje stínu
  67. 7. Rozprostřela chladná noc
  68. 8. Celý kraj písecký
  69. 9. Pod starým hradem, v večerní době
  70. 10. Na lučině husy pasou,
  71. 11. Z rána na usvítě
  72. 12. Letěly koroptve plaché
  73. 13. Neroztál sníh ještě
  74. 14. Hasly zatmělé hvězdičky,
  75. 15. Modřínové, mladí modřínové,
  76. 16. „Proč Vltavo, řeko divá,
  77. 17. Želetínky háje
  78. 18. KLESLÁ.
  79. 19. Umlkni potoku hlučný
  80. 20. Pod okénkem mé milenky
  81. 21. O harfo dávnověká,
  82. 22. Má děva ještě dřímá;
  83. 23. Pod starým hradem v večerní době,
  84. 24. NÁŘEK.
  85. 1. Tichý tis nad růži stíny sklání
  86. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti
  87. 3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
  88. 4. Ač má síla neoslábla v boji
  89. 5. Ještě jednou v mladosti mé kraje
  90. 6. Tichý jsem co harfa bezestrunná
  91. – Zašlo slunce za modravé hory,
  92. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné,
  93. 2. DO PAMÁTNÍHO LISTU.
  94. 3. Kdy se láska v srdce věrná vtělí,
  95. 4. Kdo vlasti své vezdy je věrný syn,
  96. 5. PŘÍPIS BÁSNÍ.
  97. 6. Co zde sním a co zde vypiju
  98. 7. CITY VDĚČNOSTI.
  99. 8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu.
  100. 9. NA ÚMRTÍ ČESKÉHO BÁSNÍKA.
  101. 10. PROSLOV.
  102. 11. NA PŘÍCHOD KRÁLE.
  103. 1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
  104. 2. Zelených na lukách tmavého blíž lesa,
  105. 3. Hle, co v zeleném hájíku,
  106. 4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
  107. 5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny
  108. 6. V přírodě jak vše se jindy smálo,
  109. 7. Ladný zjeve porozvitých růží,
  110. 8. Plná Lůna nad porostlou strání,
  111. 9. Měsíc stojí s zesinalou tváří
  112. 10. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
  113. 11. Jest pěvcův osud světem putovati,
  114. 12. Aniž křičte, že vám stavbu bořím,
  115. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš
  116. 14. Však co darmo svoje smáčí líce
  117. 15. Ha! co myslím?
  118. 16. Otec spomene rodině:
  119. 17. Kdo kdy v světě vynalezl hlasu,
  120. 18. Jestli byli vzdálené to světy,
  121. 19. PROLOG K POUTI KRKONOŠSKÉ.
  122. BRATŘI.
  123. KRÁL FRYDRYCH.
  124. BOLESLAV.
  125. POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI: BRATROVRAH ANEB VÁCLAV A BOLESLAV.
  126. POLESNÝ.
  127. báseň bez názvu