STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.

Karel Hynek Mácha

STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.
Nimm dieses an, Beschützer unsrer Jugend, Der Du uns führst mit wahrem Vatersinn, Der Du uns leitest auf der Bahn zur Tugend, Den Weg uns zeigst zum Musentempel hin. Nimm an der Jugendmuse erste Lieder; Sie sind zwar nicht wie Aeolharfen Klang: Doch was vom Herzen kommt das gehet wieder Zu Herzen, also ja auch unser Dank. Wie auch der Feldherrn viel’ auf Siegesschwingen Zum Nachruhmstempel steigen, ihrem Ziel, So tapfer sie auch nach dem Lorbeer ringen: Sie sind doch immer nur des Zufalls Spiel; Sie thun doch nie – der Menscheit stolze Würger – Was Du für Andere und uns gethan. Du ziehst dem Staate fromme, weise Bürger, Drum lass dem Feldherrn seiner Grösse Wahn. Man mag ihm immerhin ein Denkmahl bauen, Wie es die Zeiten niemals noch gesehn; Doch wer in unser Inneres kann schauen, Der sieht ein schöner Denkmahl Dir erstehn. Des stolzen Helden Grabstein wird einst sinken, Er kann auf Erden ewig nicht bestehn; Denn wenn des Himmels hehre Mächte winken, Muss selbst die Erd’ in Trümmern untergehn. Dein Denkmahl reisst kein Erdenunfall nieder, Da liebend wir’s in unsere Herzen bau’n, Rauscht auch im schnellen Flug der Zeit Gefieder, Wird doch die Nachwelt ewig neu es schau’n. Und wenn einst dein Gebein schon lange modert, Und all’ die Saaten, die Du hier gesä’t, Schon Früchte tragen: dann noch immer lodert Der Dank, ist gleich dein Staub im Sturm verweht. Doch lange noch auf dieser Erde walle, Nicht schlafen sollst Du in der Erde Schooss So früh. Und aus des Schicksals Urne falle Noch lange, lange nicht dein Todesloos. Der Herr wird auf den Wegen dieses Lebens, So wie Du uns, Dir Schützer, Vater seyn, Und unser Leben wollen, wenn vergebens Wir nicht gefleht, wir Deinem Wohle weihn. Ich fühl’s, ich fühl’s, die Bitte ist erhöret, Und zitt’re fürder für dein Leben nicht; Denn Gott schützt Dich, der jeden Unfall wehret, Und der mit uns in seinen Donnern spricht. „Erhöret“, tönt’s wie Aeolsharfenklänge, Die leisen Lüftchen alle wehen kaum, „Erhöret“ tönen Cherubinensänge Durch unsrer Welten ungemess’nen Raum. Und wenn dereinst Dich auch die freudenkarge, Die strenge Zeit aus unsrer Mitte ruft, Du ruhig schlummerst in dem engen Sarge, Umschlossen von der friedlich stillen Gruft, Und Deine Asche wirbelt in den Winden, Entfloh der Geist doch seinem morschen Haus, Das Erdenwirken nimmer wird verschwinden; Es dau’rt, wie unsre Liebe, ewig aus. Wir werden freudig auf den lichten Höhen (Zum Geiste flieht dort der verwandte Geist,) Dich, unsern Führer, einmahl wiedersehen, Wenn unsers Lebens dünner Faden reisst. Dort wird der Herr Dir Deine That vergelten, Der Alles, was man Kleinen thut, belohnt; Denn gut, gerecht ist ja der Herr der Welten, Der über uns in seinen Welten thront. 88
Básně v knize Básně - Dramatické zlomky (in Dílo Karla Hynka Máchy, díl 1):
  1. MÁJ.
  2. GLAUBE, HOFFNUNG, LIEBE, VERTRAUEN.
  3. DIE FÜHRER DURCHS LEBEN.
  4. DIE FREUDE.
  5. DER EREMIT.
  6. DER EREMIT.
  7. COLUMBUS.
  8. DER FREYTAG in der Charwoche.
  9. Sieh des Todes blasses Bild,
  10. Nacht wird es, und dunkle Nebel wallen
  11. Die kühle Nacht hat ihr sternenloses Gewand
  12. SÄNGERS BITTE.
  13. ZIGEUNERLIED.
  14. MEINE FREUDEN.
  15. MEIN WUNSCH.
  16. ELEGIE.
  17. DAS LEBEN.
  18. DER ERWACHENDE TAG.
  19. O Muse, die ich über alles liebe,
  20. AN DEN GRÄBERN DER FREUNDE.
  21. AN DEM FRIEDHOFE.
  22. STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.
  23. STRABA.
  24. NA HŘBITOVĚ.
  25. PĚVEC.
  26. SRDCI MÉMU.
  27. ZASTAVENÍČKO.
  28. MĚSÍČEK.
  29. VORLÍK.
  30. IVAN.
  31. HROBKA KRÁLŮ A KNÍŽAT ČESKÝCH.
  32. NA HROBĚ SESTŘINNÝM.
  33. SVATÝ IVAN.
  34. SVATÝ VOJTĚCH.
  35. ČECH.
  36. SYN MLYNÁŘŮV.
  37. PŘEDLKA.
  38. ABAELARD HELOÍZE.
  39. DÍTĚ.
  40. IDŮNA.
  41. TĚŽKOMYSLNOST.
  42. NOC.
  43. BOJARÝN.
  44. ZPĚVEC.
  45. ZPĚV LOVECKÝ.
  46. BALLÁDA.
  47. TĚŽKOMYSLNOST.
  48. BUDOUCÍ VLASŤ.
  49. JAROSLAVNA.
  50. VZOR KRÁSY.
  51. NA POPRAVIŠTI.
  52. NOC.
  53. DOBROU NOC!
  54. V CHRÁMĚ.
  55. KRÁLOVIČ.
  56. UMÍRAJÍCÍ.
  57. CIZINEC.
  58. POUTNÍK.
  59. CESTA Z ČECH.
  60. MNÍCH.
  61. 1. V šírom poli dubec stojí,
  62. 2. Ani labuť ani Lůna
  63. 3. Z temna lesa žežhulička
  64. 4. Vítr, chladný vítr věje
  65. 5. Zalká jinoch v černo lesa:
  66. 6. Nesbírá v háje stínu
  67. 7. Rozprostřela chladná noc
  68. 8. Celý kraj písecký
  69. 9. Pod starým hradem, v večerní době
  70. 10. Na lučině husy pasou,
  71. 11. Z rána na usvítě
  72. 12. Letěly koroptve plaché
  73. 13. Neroztál sníh ještě
  74. 14. Hasly zatmělé hvězdičky,
  75. 15. Modřínové, mladí modřínové,
  76. 16. „Proč Vltavo, řeko divá,
  77. 17. Želetínky háje
  78. 18. KLESLÁ.
  79. 19. Umlkni potoku hlučný
  80. 20. Pod okénkem mé milenky
  81. 21. O harfo dávnověká,
  82. 22. Má děva ještě dřímá;
  83. 23. Pod starým hradem v večerní době,
  84. 24. NÁŘEK.
  85. 1. Tichý tis nad růži stíny sklání
  86. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti
  87. 3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
  88. 4. Ač má síla neoslábla v boji
  89. 5. Ještě jednou v mladosti mé kraje
  90. 6. Tichý jsem co harfa bezestrunná
  91. – Zašlo slunce za modravé hory,
  92. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné,
  93. 2. DO PAMÁTNÍHO LISTU.
  94. 3. Kdy se láska v srdce věrná vtělí,
  95. 4. Kdo vlasti své vezdy je věrný syn,
  96. 5. PŘÍPIS BÁSNÍ.
  97. 6. Co zde sním a co zde vypiju
  98. 7. CITY VDĚČNOSTI.
  99. 8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu.
  100. 9. NA ÚMRTÍ ČESKÉHO BÁSNÍKA.
  101. 10. PROSLOV.
  102. 11. NA PŘÍCHOD KRÁLE.
  103. 1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
  104. 2. Zelených na lukách tmavého blíž lesa,
  105. 3. Hle, co v zeleném hájíku,
  106. 4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
  107. 5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny
  108. 6. V přírodě jak vše se jindy smálo,
  109. 7. Ladný zjeve porozvitých růží,
  110. 8. Plná Lůna nad porostlou strání,
  111. 9. Měsíc stojí s zesinalou tváří
  112. 10. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
  113. 11. Jest pěvcův osud světem putovati,
  114. 12. Aniž křičte, že vám stavbu bořím,
  115. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš
  116. 14. Však co darmo svoje smáčí líce
  117. 15. Ha! co myslím?
  118. 16. Otec spomene rodině:
  119. 17. Kdo kdy v světě vynalezl hlasu,
  120. 18. Jestli byli vzdálené to světy,
  121. 19. PROLOG K POUTI KRKONOŠSKÉ.
  122. BRATŘI.
  123. KRÁL FRYDRYCH.
  124. BOLESLAV.
  125. POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI: BRATROVRAH ANEB VÁCLAV A BOLESLAV.
  126. POLESNÝ.
  127. báseň bez názvu