SVATÝ VOJTĚCH.

Karel Hynek Mácha

SVATÝ VOJTĚCH.
I. I.
 Jarou mladost nasleduje stáří, Šedé stáří růžovou to mladost; Jasný den noc tmavá nasleduje, Však noc tmavou vždy přemůže den. Nad zem českou den i noc tak vzchází, Za den celý svítí zlaté slunce, V šeré noci stříbrná zas lůna. Čtyrydcet již dnů ni zlaté slunce Nepochmouřilo se, ani luna, Ani hvězdy, zlaté zraky noci. Smutně kloní stromoví své hlavy, Hlavy své přikryté listím zvadlým. Dávno v prach již skleslo všecko kvítí, Dohučeli potučkové jaří; Nenapojená bučejí stáda; Sklopenou lid chodí k zemi hlavou. – Jaký trest to tíží zemi českou? Co jest provinila proti Pánu? – Z mezí svých že vyhnala Vojtěcha Vojtěcha svatého, svého otce, Svým by mohla kořiti se Bohům, Nekáraná slovy jsouce jeho: Proto čtyrydcet již dnů ni slunce Nepochmouřilo se, ani Lůna, Ani hvězdy, zlaté zraky noci. Proto zem tu nezrosila Lůna, Ani nebe slzami jasnými. 114 II. II.
 Hle, co k hvozdu tmavému tam spěje? V dálce víc a více se to tratí. – Hle již opět více se to bělá, A dle toho, jako stín by tmavý Víc a více se to opět černá. Zdaž to labuť s orlem k lesu letí? Bílá labuť v spolku neslýchaném, S orlem černým ku tmavému lesu? Ani labuť bílá, ani orel černý, Nýbrž Hasoň jarý na svém broni, A dle něho na vraném to oři Starý Hora k lesu vzhůru spěchá. Odesláni jsoutě lidem českým, By prosili byskupa Vojtěcha, Vojtěcha svatého, vlasti otce, By se vrátil na zpět do své vlasti, K otčiny své horám, řekám, hájům, Mocného by prosil Boha Pána, Aby těžký odvrátil trest od nich, Dadouc zemi vyprosené vláhy, S vláhou tou i ourodnost dal vlasti. Proto oba rychle k lesu ženou; – Jarý broň již tepe půdu lesa, Za ním v houšti vraný oř pospíchá; Nad níma se lesa oblouk klene, Za níma se lesa stín rozkladá; Zmizeli již oba v tmavém houští. – III. III.
 Radostná jde pověst po vší vlasti, Z tud kde Vltava se řeka rodí, 115 Až kde Sněžka k nebesům se týčí U prostřed hor hrdých Krkonošů; Všudy hlas se rozléhá radosti Že se Vojtěch opět k vlasti vrací, Vojtěch svatý, země České otec. Nad Zelenou horou slunce stojí, Kolem hory všudy plno lidu, Po obloze celé ani mráčku. Aj, tu velebný sem muž se blíží, Vzhůru na Zelenou horu vstoupá, Žíněným jest šatem přioděný, Kroky jeho silná hůl podpírá. Vystoupiv teď na Zelenou horu, V prach tu klesá, k zemi hlavu sklání, Vlasti své tu půdu milou líbá, Vroucně k Bohu, k Pánu se tu modlí; Od modlitby vstana zemi žehná. – Bouře mdle tu z daleka již hučí, Mrak za mrakem nad hory se vznáší, Zakrývá se již za mraky slunce. Hučí vítr; mrak se níže nese; Co nevěsta již se s nebem pojí Šírá země v vlhkém obejmutí, Hustý dešť se kol a kolem leje; Jen nad horou rozevřená mračna, Zelená jen hora v slunci stojí, Ostatní jest země deštěm skrytá. Na kolena klesá lid tu kolem, V podivení volá: „Svatý Vojtěch“! 116
Básně v knize Básně - Dramatické zlomky (in Dílo Karla Hynka Máchy, díl 1):
  1. MÁJ.
  2. GLAUBE, HOFFNUNG, LIEBE, VERTRAUEN.
  3. DIE FÜHRER DURCHS LEBEN.
  4. DIE FREUDE.
  5. DER EREMIT.
  6. DER EREMIT.
  7. COLUMBUS.
  8. DER FREYTAG in der Charwoche.
  9. Sieh des Todes blasses Bild,
  10. Nacht wird es, und dunkle Nebel wallen
  11. Die kühle Nacht hat ihr sternenloses Gewand
  12. SÄNGERS BITTE.
  13. ZIGEUNERLIED.
  14. MEINE FREUDEN.
  15. MEIN WUNSCH.
  16. ELEGIE.
  17. DAS LEBEN.
  18. DER ERWACHENDE TAG.
  19. O Muse, die ich über alles liebe,
  20. AN DEN GRÄBERN DER FREUNDE.
  21. AN DEM FRIEDHOFE.
  22. STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.
  23. STRABA.
  24. NA HŘBITOVĚ.
  25. PĚVEC.
  26. SRDCI MÉMU.
  27. ZASTAVENÍČKO.
  28. MĚSÍČEK.
  29. VORLÍK.
  30. IVAN.
  31. HROBKA KRÁLŮ A KNÍŽAT ČESKÝCH.
  32. NA HROBĚ SESTŘINNÝM.
  33. SVATÝ IVAN.
  34. SVATÝ VOJTĚCH.
  35. ČECH.
  36. SYN MLYNÁŘŮV.
  37. PŘEDLKA.
  38. ABAELARD HELOÍZE.
  39. DÍTĚ.
  40. IDŮNA.
  41. TĚŽKOMYSLNOST.
  42. NOC.
  43. BOJARÝN.
  44. ZPĚVEC.
  45. ZPĚV LOVECKÝ.
  46. BALLÁDA.
  47. TĚŽKOMYSLNOST.
  48. BUDOUCÍ VLASŤ.
  49. JAROSLAVNA.
  50. VZOR KRÁSY.
  51. NA POPRAVIŠTI.
  52. NOC.
  53. DOBROU NOC!
  54. V CHRÁMĚ.
  55. KRÁLOVIČ.
  56. UMÍRAJÍCÍ.
  57. CIZINEC.
  58. POUTNÍK.
  59. CESTA Z ČECH.
  60. MNÍCH.
  61. 1. V šírom poli dubec stojí,
  62. 2. Ani labuť ani Lůna
  63. 3. Z temna lesa žežhulička
  64. 4. Vítr, chladný vítr věje
  65. 5. Zalká jinoch v černo lesa:
  66. 6. Nesbírá v háje stínu
  67. 7. Rozprostřela chladná noc
  68. 8. Celý kraj písecký
  69. 9. Pod starým hradem, v večerní době
  70. 10. Na lučině husy pasou,
  71. 11. Z rána na usvítě
  72. 12. Letěly koroptve plaché
  73. 13. Neroztál sníh ještě
  74. 14. Hasly zatmělé hvězdičky,
  75. 15. Modřínové, mladí modřínové,
  76. 16. „Proč Vltavo, řeko divá,
  77. 17. Želetínky háje
  78. 18. KLESLÁ.
  79. 19. Umlkni potoku hlučný
  80. 20. Pod okénkem mé milenky
  81. 21. O harfo dávnověká,
  82. 22. Má děva ještě dřímá;
  83. 23. Pod starým hradem v večerní době,
  84. 24. NÁŘEK.
  85. 1. Tichý tis nad růži stíny sklání
  86. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti
  87. 3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
  88. 4. Ač má síla neoslábla v boji
  89. 5. Ještě jednou v mladosti mé kraje
  90. 6. Tichý jsem co harfa bezestrunná
  91. – Zašlo slunce za modravé hory,
  92. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné,
  93. 2. DO PAMÁTNÍHO LISTU.
  94. 3. Kdy se láska v srdce věrná vtělí,
  95. 4. Kdo vlasti své vezdy je věrný syn,
  96. 5. PŘÍPIS BÁSNÍ.
  97. 6. Co zde sním a co zde vypiju
  98. 7. CITY VDĚČNOSTI.
  99. 8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu.
  100. 9. NA ÚMRTÍ ČESKÉHO BÁSNÍKA.
  101. 10. PROSLOV.
  102. 11. NA PŘÍCHOD KRÁLE.
  103. 1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
  104. 2. Zelených na lukách tmavého blíž lesa,
  105. 3. Hle, co v zeleném hájíku,
  106. 4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
  107. 5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny
  108. 6. V přírodě jak vše se jindy smálo,
  109. 7. Ladný zjeve porozvitých růží,
  110. 8. Plná Lůna nad porostlou strání,
  111. 9. Měsíc stojí s zesinalou tváří
  112. 10. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
  113. 11. Jest pěvcův osud světem putovati,
  114. 12. Aniž křičte, že vám stavbu bořím,
  115. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš
  116. 14. Však co darmo svoje smáčí líce
  117. 15. Ha! co myslím?
  118. 16. Otec spomene rodině:
  119. 17. Kdo kdy v světě vynalezl hlasu,
  120. 18. Jestli byli vzdálené to světy,
  121. 19. PROLOG K POUTI KRKONOŠSKÉ.
  122. BRATŘI.
  123. KRÁL FRYDRYCH.
  124. BOLESLAV.
  125. POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI: BRATROVRAH ANEB VÁCLAV A BOLESLAV.
  126. POLESNÝ.
  127. báseň bez názvu