SÄNGERS BITTE.

Karel Hynek Mácha

SÄNGERS BITTE.
Heilger Friede herrscht im ganzen Thale, Und der Morgen scheinet nicht mehr fern. Nieder am versunknen Heldenmahle Kniet der Sänger, blicket auf zum Stern. Wie die Tön’ aus Aeolsharfen gleiten, So, wie tönt der Cherubins-Gesang: Spielt der Wind in seinen Silbersaiten, Lockend aus der Harfe süssen Klang Und am Himmelsdom’ mit hellem Scheine Hängt der Mond, die Sterne helle glühn; Bleiche Statten wanken in dem Haine, Und die Wolken schnell nach Westen ziehn. Leise rauscht der Eiche hohe Krone, Die an dem versunknen Denkmahl steht, In dem Wind, der an dem Sternenthrone Schnell die Wolken dort vorüberweht. Und der Sänger redet im Gebete: „Mächt’ger Herr, Du König jeder Zeit, Der die Sterne an die Himmel sä’te, Der Mond sein glänzend Licht verleih’t, Und der oben thront im Sternenreiche, Und den Alles preis’t, was sich nur regt, Sei mir huldreich, gnädig und verscheuche Jenen Nebel, der die Zukunft deckt.“ „Lasse, Herr, mir einen Wink nur geben, Ob wir nach dem Tode ewig fort Dort in jenen Sternenreichen leben? 73 Ob ich einmal alle finde dort, Die ich lange hier auf dieser Erde, Lange schon mit bitterm Schmerz verlor? Ob ich mich mit ihnen freuen werde, Wo dich lobt der heil’gen Engel Chor?“ „Wenn ich werde, so lass, die dort funkeln, Alle Sterne kehren sich in Nacht, Lass’ des Mondes Scheibe sich verdunkeln, Die vom klaren Himmel niederlacht, Und ich will Dich immer dankbar preisen.“ Doch es bleibet Alles, wie es war, Sterne ziehn in den gewohnten Kreisen, Und der Mond, er glänzet noch so klar.“ Auf das Aug’ des Sängers sinkt ein Schlummer Sanft hernieder aus den lichten Höhn, Er vergesset allen seinen Kummer, Sieht im Traum den Himmel offen stehn, Und ein Engel steigt von Gottes Throne Nieder bis an unsrer Erde Rand, Auf dem Haupte eine Sternenkrone, Eine Palme haltend in der Hand. Und sich zu dem Sänger niederbeugend, Der sanft lächelt aus dem süssen Traum, Und mit hoch erhobnem Finger zeigend Zu der Himmel ungemessnem Raum; Dann das Antlitz auf zum Thron gewendet Sanften Wortes er zum Sänger spricht: „Hat schon dessen Güte je geendet, Schützet dich jetzt seine Allmacht nicht?“ 74 „Warum zweifelst du, ein Wurm im Staube, An des Herren unbegränzter Macht, Lehret dich zu hoffen nicht sein Glaube, Nicht, dass er nur für dein Bestes wacht? Nie lass das Vertraun zu ihm dir rauben, Du beleidigst ihn mit Zweifeln sehr, Darum geh’ und lerne besser glauben, Zweifle an dem Herren niemals mehr.“ Und der Sänger nun getrost erwachet Mild beleuchtet von der Sonne Schein, Die ersteh’nd auf ihn hernieder lachet, Vögel singen durch den Eichenhain, Und die Harfe nimmt vom Zweig er nieder, Gehet in die weite Welt hinaus, Zweifelt niemals, fraget nimmer wieder, Und sein Glaube dauert ewig aus. 74
Básně v knize Básně - Dramatické zlomky (in Dílo Karla Hynka Máchy, díl 1):
  1. MÁJ.
  2. GLAUBE, HOFFNUNG, LIEBE, VERTRAUEN.
  3. DIE FÜHRER DURCHS LEBEN.
  4. DIE FREUDE.
  5. DER EREMIT.
  6. DER EREMIT.
  7. COLUMBUS.
  8. DER FREYTAG in der Charwoche.
  9. Sieh des Todes blasses Bild,
  10. Nacht wird es, und dunkle Nebel wallen
  11. Die kühle Nacht hat ihr sternenloses Gewand
  12. SÄNGERS BITTE.
  13. ZIGEUNERLIED.
  14. MEINE FREUDEN.
  15. MEIN WUNSCH.
  16. ELEGIE.
  17. DAS LEBEN.
  18. DER ERWACHENDE TAG.
  19. O Muse, die ich über alles liebe,
  20. AN DEN GRÄBERN DER FREUNDE.
  21. AN DEM FRIEDHOFE.
  22. STIMMEN ZUR NAMENSFEYER.
  23. STRABA.
  24. NA HŘBITOVĚ.
  25. PĚVEC.
  26. SRDCI MÉMU.
  27. ZASTAVENÍČKO.
  28. MĚSÍČEK.
  29. VORLÍK.
  30. IVAN.
  31. HROBKA KRÁLŮ A KNÍŽAT ČESKÝCH.
  32. NA HROBĚ SESTŘINNÝM.
  33. SVATÝ IVAN.
  34. SVATÝ VOJTĚCH.
  35. ČECH.
  36. SYN MLYNÁŘŮV.
  37. PŘEDLKA.
  38. ABAELARD HELOÍZE.
  39. DÍTĚ.
  40. IDŮNA.
  41. TĚŽKOMYSLNOST.
  42. NOC.
  43. BOJARÝN.
  44. ZPĚVEC.
  45. ZPĚV LOVECKÝ.
  46. BALLÁDA.
  47. TĚŽKOMYSLNOST.
  48. BUDOUCÍ VLASŤ.
  49. JAROSLAVNA.
  50. VZOR KRÁSY.
  51. NA POPRAVIŠTI.
  52. NOC.
  53. DOBROU NOC!
  54. V CHRÁMĚ.
  55. KRÁLOVIČ.
  56. UMÍRAJÍCÍ.
  57. CIZINEC.
  58. POUTNÍK.
  59. CESTA Z ČECH.
  60. MNÍCH.
  61. 1. V šírom poli dubec stojí,
  62. 2. Ani labuť ani Lůna
  63. 3. Z temna lesa žežhulička
  64. 4. Vítr, chladný vítr věje
  65. 5. Zalká jinoch v černo lesa:
  66. 6. Nesbírá v háje stínu
  67. 7. Rozprostřela chladná noc
  68. 8. Celý kraj písecký
  69. 9. Pod starým hradem, v večerní době
  70. 10. Na lučině husy pasou,
  71. 11. Z rána na usvítě
  72. 12. Letěly koroptve plaché
  73. 13. Neroztál sníh ještě
  74. 14. Hasly zatmělé hvězdičky,
  75. 15. Modřínové, mladí modřínové,
  76. 16. „Proč Vltavo, řeko divá,
  77. 17. Želetínky háje
  78. 18. KLESLÁ.
  79. 19. Umlkni potoku hlučný
  80. 20. Pod okénkem mé milenky
  81. 21. O harfo dávnověká,
  82. 22. Má děva ještě dřímá;
  83. 23. Pod starým hradem v večerní době,
  84. 24. NÁŘEK.
  85. 1. Tichý tis nad růži stíny sklání
  86. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti
  87. 3. „Vzešel máj! Hlubokých můži želů!
  88. 4. Ač má síla neoslábla v boji
  89. 5. Ještě jednou v mladosti mé kraje
  90. 6. Tichý jsem co harfa bezestrunná
  91. – Zašlo slunce za modravé hory,
  92. 1. Mrak až přijde šerý, a slunce přikryje jasné,
  93. 2. DO PAMÁTNÍHO LISTU.
  94. 3. Kdy se láska v srdce věrná vtělí,
  95. 4. Kdo vlasti své vezdy je věrný syn,
  96. 5. PŘÍPIS BÁSNÍ.
  97. 6. Co zde sním a co zde vypiju
  98. 7. CITY VDĚČNOSTI.
  99. 8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu.
  100. 9. NA ÚMRTÍ ČESKÉHO BÁSNÍKA.
  101. 10. PROSLOV.
  102. 11. NA PŘÍCHOD KRÁLE.
  103. 1. Kde k nebesům modrým vysoko pne vzhůru se skála,
  104. 2. Zelených na lukách tmavého blíž lesa,
  105. 3. Hle, co v zeleném hájíku,
  106. 4. Přes hvozd tmavý černé mračno spěje,
  107. 5. Hoj, byla noc! zelené světlo Lůny
  108. 6. V přírodě jak vše se jindy smálo,
  109. 7. Ladný zjeve porozvitých růží,
  110. 8. Plná Lůna nad porostlou strání,
  111. 9. Měsíc stojí s zesinalou tváří
  112. 10. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
  113. 11. Jest pěvcův osud světem putovati,
  114. 12. Aniž křičte, že vám stavbu bořím,
  115. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš
  116. 14. Však co darmo svoje smáčí líce
  117. 15. Ha! co myslím?
  118. 16. Otec spomene rodině:
  119. 17. Kdo kdy v světě vynalezl hlasu,
  120. 18. Jestli byli vzdálené to světy,
  121. 19. PROLOG K POUTI KRKONOŠSKÉ.
  122. BRATŘI.
  123. KRÁL FRYDRYCH.
  124. BOLESLAV.
  125. POZNAMENÁNÍ K DRAMATICKÉ BÁSNI: BRATROVRAH ANEB VÁCLAV A BOLESLAV.
  126. POLESNÝ.
  127. báseň bez názvu