IV. Hvězda divadla.
Vinula nit na civku, při tom děcku pěla:
„Chci, bys líp se nežli já na tom světě měla,
by ti cestu života kvítím „osud“ posel –
kdo by mládí neužil – byl by věru osel!“
Rostla holka jako křen do patnácti roků,
pak se dala unésti řediteli Cvoku.
A že měla hladkou tvář a výmluvné oko,
měla hojnosť ctitelů daleko široko.
A že měla tuze moc měkké srdce v těle,
byla dobrou kampaní pro podnikatele.
Divadlo se plnilo s jeho kapsou stejně –
věru s láskou herečka hrála čarodějně!
Holohlavec, študentík, civilista, husar,
kde kdo byl, až na pět mil do divadla klusal.
52
Starý, mladý – jeden list, samý lásky posel –
kdo by mládí neužil, byl by věru osel!
Kočující společnosť brzy jí moc sprostá –
pozvala si z Prahy už vznešeného hosta.
A než měsíc poznovu zbaculatil v tváři,
stála sličná herečka v Praze v kanceláři.
Pan řiditel, řežisér, také kritik jistý
hlásali hned o závod, že má talent čistý,
že to není talent jen, že to něco více –
inu, každý nevidí skrze okenice.
A dav jásal, jeviště vavříny jí posel –
kdo by mládí neužil, byl by věru osel!
„Naivní“ byla zbytečná i „sentimentální“,
„tragická“ prý taky už není ideální,
všeobecná všecky je zastane prý hravě –
při šampaňském víně zvlášť, při pikantní stravě!
V novinách se psalo teď jen a jenom o ní,
jaký šat má přeskvostný, kdo se za ní honí,
kde zas byla královnou elitního bálu –
zkrátka, že je celého pýchou karnevalu. –
By však její sláva vždy měla pevné nohy,
třeba bylo natvořit nové pány bohy.
Hned jejími ctiteli oblaženo družstvo –
inu, k hezké herečce vždy cos táhne mužstvo!
53
A než tváře zvadnou jí, než přikvačí stáří,
než se zjeví svěžejší talent v kanceláři,
než k ní jednou přichvátá s výpovědí posel –
kdo by mládí neužil, byl by věru osel!
54