IV. Hvězda divadla.

IV. Hvězda divadla.
Vinula nit na civku, při tom děcku pěla: „Chci, bys líp se nežli já na tom světě měla, by ti cestu života kvítím „osud“ posel – kdo by mládí neužil – byl by věru osel!“ Rostla holka jako křen do patnácti roků, pak se dala unésti řediteli Cvoku. A že měla hladkou tvář a výmluvné oko, měla hojnosť ctitelů daleko široko. A že měla tuze moc měkké srdce v těle, byla dobrou kampaní pro podnikatele. Divadlo se plnilo s jeho kapsou stejně – věru s láskou herečka hrála čarodějně! Holohlavec, študentík, civilista, husar, kde kdo byl, až na pět mil do divadla klusal. 52 Starý, mladý – jeden list, samý lásky posel – kdo by mládí neužil, byl by věru osel! Kočující společnosť brzy jí moc sprostá – pozvala si z Prahy už vznešeného hosta. A než měsíc poznovu zbaculatil v tváři, stála sličná herečka v Praze v kanceláři. Pan řiditel, řežisér, také kritik jistý hlásali hned o závod, že má talent čistý, že to není talent jen, že to něco více – inu, každý nevidí skrze okenice. A dav jásal, jeviště vavříny jí posel – kdo by mládí neužil, byl by věru osel! „Naivní“ byla zbytečná i „sentimentální“, „tragická“ prý taky už není ideální, všeobecná všecky je zastane prý hravě – při šampaňském víně zvlášť, při pikantní stravě! V novinách se psalo teď jen a jenom o ní, jaký šat má přeskvostný, kdo se za ní honí, kde zas byla královnou elitního bálu – zkrátka, že je celého pýchou karnevalu. – By však její sláva vždy měla pevné nohy, třeba bylo natvořit nové pány bohy. Hned jejími ctiteli oblaženo družstvo – inu, k hezké herečce vždy cos táhne mužstvo! 53 A než tváře zvadnou jí, než přikvačí stáří, než se zjeví svěžejší talent v kanceláři, než k ní jednou přichvátá s výpovědí posel – kdo by mládí neužil, byl by věru osel! 54