II. Kněz národa.

Heřman Městecký

II. Kněz národa.
Není to jen husy pásti,pásti nebo štípat kusy: kdo chce býti knězem lidu, fňukat umět musí, v hodně smutných tragediích záda rekům zmodřit, a jsou-li mu příliš drsni, uměti je odřít. Romány psát z jiných světů – podle dobrých vzorů, neublížit – kromě sokům – nižádnému tvoru, ani tomu božímu hovádku, ani redaktoru. S kritiky hrát často v karty, hloupě házet listy a nezbryndat nikdy si to s pány žurnalisty. Osedlat si jedno zvíře, nepovím Vám jaké – jezdím na něm, bohužel, už několik let také! – A když sedí pevně v sedle a má plnou kapsu, plačtivé psát epištoly, že je s oslem na psu... To jen proto, že tím získá, jak pověděl Zola, žaludek i umělecká jeho aureola. – Ach, můj Vrabče, můj Vrabčáčku, moje hubo zpěvná, co jsi zkusil, než tvá sláva byla světu zjevná! Kolikrát jsi migrenu měl v slavné hlavě svojí, než N. vydal opravenou podobiznu tvoji; neboť kdyby věrný obraz tvůj tak u nás shledli, kdo ví, co by s ním pak, šelmy, ještě neprovedli! 48 Nemohli to pochopiti – dobře jim, ať zhynou! – že je možno zpívat jedné a objímat jinou. Jaké proďáls líté půtky, sedánie a klánie, kolik vyteklo již – sudů při tom potýkánie, kolikrát vás šenkýř tučný – o, ta srdce tvrdá! – vyhodil od „modré„Modré štiky“ nebo od „Všehrda“. Kolik prohráls maxlů, bulek a zašpinil tarok, než si u svých recensentů na slávu měl nárok. Kolik vyplakal jsi slzí v krčmě do sklenice, kolikrát ti z ruky padla – když jsi dojed – lžice, nežli tebou tvoji věrní, můj Vrabčáčku milý, holubičí český národ posléz napálili! – Ach, můj Vrabče, Vrabčáčku můj, zpívej, tobě dáno od kritiky pět, co posud bylo neslýcháno ani v Němcích, v Americe, ani ve Francii, v Škotsku, Španihelsku, Polsku, Rusku, Italii. A bylo-li zpíváno tam – kdo to může vědět? Nelze-li na jedné sněti osmi Vrabcům sedět? Jen když každý čimčarará, jak mu rostla huba – vrabec musí zůstat vrabcem, Kubou zůstat Kuba! – Nehněvej se, Vrabčáčku můj, pro tu píseň moji, čekal jsem ji v otcovském už dlouho nepokoji; pomohl-li zvěčniti jsem tvoje sladké jméno, opět jedno přání moje tím je vyplněno! 49
Básně v knize Vlastenecké šlehy:
  1. Na sebe.
  2. „Co jste přišli viděti?“
  3. Vyhláška.
  4. Co je to rejpalství?
  5. Kdo je hodný.
  6. Knihy našich vlastenců.
  7. Naše spolky.
  8. Třeba katastrofy!
  9. Z počtářství.
  10. Divadelní úspory.
  11. Na „Měšťanskou besedu“ v Praze.
  12. Arcibrusařům.
  13. Co náleží k výtečnictví.
  14. Škarda contra Maýr.
  15. Naše bohatství.
  16. Po obec. volbách v Praze.
  17. Na hrob vlastenecké děvy.
  18. K znamenité činnosti některých literárních spolků.
  19. České město.
  20. Pryč s obecními ústavy!
  21. Dobrým příkladem napřed!
  22. Proč někteří páni profesoři nepodepsali?
  23. Slovan-Čech.
  24. Žurnalistická jednota roste!
  25. Národní divadlo.
  26. Na pražské domy o půlnoci.
  27. Zolovi.
  28. Bronislavovi Grabowskému
  29. Na divadelního ředitele.
  30. „Kdo to vymaluje?“
  31. Kolportéři němectví v Čechách.
  32. Marné hledání.
  33. „Národ sobě!“
  34. Jednomu za koterii.
  35. Z památné valné hromady sboru divad. po shoření Nár. div.
  36. Kritik.
  37. Světlo pravdy.
  38. Cena podobizen.
  39. Chvála v oči.
  40. Evropští poetové.
  41. Láska a sláva.
  42. Lidé činu.
  43. Nový spůsob publikace.
  44. Pěvcův znak.
  45. Láska – přátelství.
  46. Praktičtí a nepraktičtí.
  47. báseň bez názvu
  48. Umělecký.
  49. Literární.
  50. Žurnalistický.
  51. Čtenářský.
  52. Zábavní.
  53. Národní Listy.
  54. Pokrok.
  55. České Noviny.
  56. Čech.
  57. Politik.
  58. Literární zábavné listy.
  59. Venkovské listy.
  60. Mravné naučení,
  61. Družstvo.
  62. Intendant.
  63. Ředitel.
  64. Na jednu historickou smutnohru.
  65. Na činohru z dob našeho probuzení.
  66. Na jednu starou „studii“.
  67. Arbes.
  68. Páter Beneš-Třebízský.
  69. Dvorský.
  70. Heller.
  71. Herites.
  72. Holeček.
  73. Jirásek.
  74. Kolár Jiří.
  75. Mokrý.
  76. Stašek.
  77. Vlček.
  78. Vrána.
  79. Vrchlický.
  80. Zeyer.
  81. Epilog.
  82. I. Tichošlápkové.
  83. II. Pan profesor.
  84. III. Student,
  85. IV. Divadelní enthusiast.
  86. Úvod.
  87. I. Mluvčí lidu.
  88. II. Kněz národa.
  89. III. Učenec.
  90. IV. Hvězda divadla.
  91. V. Sloup divadelní správy.
  92. VI. Mistr Štětka.
  93. VII. Genius universalis.
  94. VIII. Národní architekt.
  95. Závěrečná modlitba k sv. Janu.