Úvod.

Heřman Městecký

Úvod.
Zpívej, Muso, klinkavými slovy, jak narostly uši na oslovi, kterak volku bůh požehnal rohy, proč dal velikánům velké nohy, a co asi ten žaloudek zkusí, jenž ty uši, rohy, nohy strávit musí! Nežli Šlupka v sněmě šláp si na svůj jazyk zdravý, nežli Vrabec vyfňukal si záři kolem hlavy, nežli Orang folianty zdělal vědou příští, než Loudavá zvítězila čímsi na jevišti, než moh Schmackes v družstvu divadelním páchat pikle, nežli Štětka zvěčnil mladých selek staré kytle, než svou estetikou pobil filosofy Straka, nežli Zídka hvězdou stal se – ve znamení raka – : vše, co bylo dosud namluveno, 43 nafňukáno, naučeno, nadeklamováno, planirováno, zmalováno, filosofováno, nedobudováno, rozbilo se jako starý krajáč v střepy, jak se zjevil X. Y., nový talent velkolepý! Mělť on, pravda, každý zvláště velkolepé nohy: od Českého klubu v Praze až až do oblohy! Zpívej, Muso! – vzývám tebe plačky – ať zas tluče hodný lid můj špačky; nebudem ho věru ze sna plašit – bychom nemusili za trest z našich časopisů strašit, ouvej, děti strašit! 44
Básně v knize Vlastenecké šlehy:
  1. Na sebe.
  2. „Co jste přišli viděti?“
  3. Vyhláška.
  4. Co je to rejpalství?
  5. Kdo je hodný.
  6. Knihy našich vlastenců.
  7. Naše spolky.
  8. Třeba katastrofy!
  9. Z počtářství.
  10. Divadelní úspory.
  11. Na „Měšťanskou besedu“ v Praze.
  12. Arcibrusařům.
  13. Co náleží k výtečnictví.
  14. Škarda contra Maýr.
  15. Naše bohatství.
  16. Po obec. volbách v Praze.
  17. Na hrob vlastenecké děvy.
  18. K znamenité činnosti některých literárních spolků.
  19. České město.
  20. Pryč s obecními ústavy!
  21. Dobrým příkladem napřed!
  22. Proč někteří páni profesoři nepodepsali?
  23. Slovan-Čech.
  24. Žurnalistická jednota roste!
  25. Národní divadlo.
  26. Na pražské domy o půlnoci.
  27. Zolovi.
  28. Bronislavovi Grabowskému
  29. Na divadelního ředitele.
  30. „Kdo to vymaluje?“
  31. Kolportéři němectví v Čechách.
  32. Marné hledání.
  33. „Národ sobě!“
  34. Jednomu za koterii.
  35. Z památné valné hromady sboru divad. po shoření Nár. div.
  36. Kritik.
  37. Světlo pravdy.
  38. Cena podobizen.
  39. Chvála v oči.
  40. Evropští poetové.
  41. Láska a sláva.
  42. Lidé činu.
  43. Nový spůsob publikace.
  44. Pěvcův znak.
  45. Láska – přátelství.
  46. Praktičtí a nepraktičtí.
  47. báseň bez názvu
  48. Umělecký.
  49. Literární.
  50. Žurnalistický.
  51. Čtenářský.
  52. Zábavní.
  53. Národní Listy.
  54. Pokrok.
  55. České Noviny.
  56. Čech.
  57. Politik.
  58. Literární zábavné listy.
  59. Venkovské listy.
  60. Mravné naučení,
  61. Družstvo.
  62. Intendant.
  63. Ředitel.
  64. Na jednu historickou smutnohru.
  65. Na činohru z dob našeho probuzení.
  66. Na jednu starou „studii“.
  67. Arbes.
  68. Páter Beneš-Třebízský.
  69. Dvorský.
  70. Heller.
  71. Herites.
  72. Holeček.
  73. Jirásek.
  74. Kolár Jiří.
  75. Mokrý.
  76. Stašek.
  77. Vlček.
  78. Vrána.
  79. Vrchlický.
  80. Zeyer.
  81. Epilog.
  82. I. Tichošlápkové.
  83. II. Pan profesor.
  84. III. Student,
  85. IV. Divadelní enthusiast.
  86. Úvod.
  87. I. Mluvčí lidu.
  88. II. Kněz národa.
  89. III. Učenec.
  90. IV. Hvězda divadla.
  91. V. Sloup divadelní správy.
  92. VI. Mistr Štětka.
  93. VII. Genius universalis.
  94. VIII. Národní architekt.
  95. Závěrečná modlitba k sv. Janu.