Na J. M. Leopolda druhého, krále českého.
Vlídný národ k tobě co k laskavému
Bohu, mocný králi, se utíkaje
S sepiatýma rukama, s slzýcýma
Očima volá:
Pospěš Otče! do milé vlasti, jako
Slunce probuď k životu syré kraje,
Jako anděl rozbroje zahnav ustav
Pokoji chrámy!
Zplašiv mraky podvodu, podej ruky
Přívětivé moudrosti, aby květy
Učenosti v mladivé kráse jaly
Vznikavé duchy,
Ratolesti sladkého štěstí bujně
V ourodnější pučely zemi, vůně
Nevinnosti, čistota cti a lásky
Zjasnily Čechy,
Aby Karla velkého zlatý věk se
Vrátiv, venku radosti, v městě slávu
Rozsývaje, hvězdami šlechetnosti
Ozdobil kraje.
8
Pod ním Čechy bohaté jako sady
Rozkládaly poklady štědré půdy,
Vyhrnuly zázraky rozumnosti,
Výbory uměn.
Ctnost a sýla spojila dobré srdce,
Vtip a mravy krásyly sličné panny,
Zdravá pilnost šlechtila mládky, moudrost
Muže a starce.
Hry a zpěvy volného lidu v městě,
Plesy v kraji hlásaly tobě světe
Jasných stavů jednotu, panování
Moudrého krále.
Láska Božská rozněcujícý duše
Statných Čechů pudila k činům muže,
Mrak-li hnal se nebezpečenství, hrom-li
Závisti zahřměl.
Zjasňujícý pokoje tvář a oko
Starostlivé moudrosti, moc a blesk a
Vlasti čest se rozplozujícý v květu
Zvěčnily Karla.
Podnes zdární synové vylíváme
Slzy svaté vděčnosti, podnes v těsnu
Vzdychajíce po tobě Karle díme:
Do Čech se navrať!
9