Na J. M. Leopolda druhého, krále českého.

Vojtěch Nejedlý

Na J. M. Leopolda druhého, krále českého.
Vlídný národ k tobě co k laskavému Bohu, mocný králi, se utíkaje S sepiatýma rukama, s slzýcýma Očima volá: Pospěš Otče! do milé vlasti, jako Slunce probuď k životu syré kraje, Jako anděl rozbroje zahnav ustav Pokoji chrámy! Zplašiv mraky podvodu, podej ruky Přívětivé moudrosti, aby květy Učenosti v mladivé kráse jaly Vznikavé duchy, Ratolesti sladkého štěstí bujně V ourodnější pučely zemi, vůně Nevinnosti, čistota cti a lásky Zjasnily Čechy, Aby Karla velkého zlatý věk se Vrátiv, venku radosti, v městě slávu Rozsývaje, hvězdami šlechetnosti Ozdobil kraje. 8 Pod ním Čechy bohaté jako sady Rozkládaly poklady štědré půdy, Vyhrnuly zázraky rozumnosti, Výbory uměn. Ctnost a sýla spojila dobré srdce, Vtip a mravy krásyly sličné panny, Zdravá pilnost šlechtila mládky, moudrost Muže a starce. Hry a zpěvy volného lidu v městě, Plesy v kraji hlásaly tobě světe Jasných stavů jednotu, panování Moudrého krále. Láska Božská rozněcujícý duše Statných Čechů pudila k činům muže, Mrak-li hnal se nebezpečenství, hrom-li Závisti zahřměl. Zjasňujícý pokoje tvář a oko Starostlivé moudrosti, moc a blesk a Vlasti čest se rozplozujícý v květu Zvěčnily Karla. Podnes zdární synové vylíváme Slzy svaté vděčnosti, podnes v těsnu Vzdychajíce po tobě Karle díme: Do Čech se navrať! 9