Život.

Vojtěch Nejedlý

Život. Antonínovi Puchmajerovi.
Co jest život, příteli? Jako snové Ubíhají na světě mylní dnové, Jako voda rozkoše vnadné plynou, Žalosti hynou. Mocnář řídě národy v zlatě sedí, Na mladnoucý krajiny mile hledí, Hrdé město, zahrada, jak jen kyne, Ze skal se vine. Okem káže, poklady země nesou, Čelo mračí, k smrti se světy třesou, Pohled jasně ouzkosti brány boří, Radosti tvoří. Pánu zpurná mračna se vyjasňují, Pod šlepějí květiny vyskakují, Štěstí zraje, milého Boha slaví Krásyvé zdraví. Jímajícý láska mu plesy seje, Pochlebenství zázraky o něm pěje, Věčnost stkvělá blahosti líčíc byty Zvýšuje cyty. 45 Mudřec záměr ouskoku, posměch luzy, Jedovatin nedbaje v pevné chůzy Dra se k pravdy svatyni skály páčí, Bouřemi kráčí. Déšť se lije, mráz již a nemoc oudy Mrtví, oko hasne, a vzniku troudy Dusý msta; bdí v outoku bezbožnosti Horlitel ctnosti. Nehne mužem vztek; ač se nouze kruhy Věční, šíří smích a y necti pruhy, Smělé zoufání se co obr blíží, HodinuHrdinu tíží; Rosta duchem, zmahaje člověčenství, Zří smrt sladkou naději v příkořenství, Bídy mrou, y radosti, jež se stále Držely krále. Mysli bratře ztuž! nic se neděs hoře, Byť se jako zvlněné hnalo moře, Než se nadáš, mrak, co ti hlavu hatí, Sluncem se ztratí! 46