Blaženost.

Blaženost. Šebestyánovi Hněvkovskému.
V kráse roztomilých dítek Jako moudrý Nestor sedě, Sám y cti y slávy kvítek V lůno budoucnosti hledě, S usmíváním na miláčky Moudrosti a ctnosti žáčky Jako vlídná matka patře: Pověz, zdali lahodnosti Nejčistější blaženosti Nepocýtíš, milý bratře? Jaká živost jiskří s očí Nevinnosti plésajícý, Že y rozkoš Božskou točí Z jarní krásy splejvajícý, Že y zpěvu srdečného Medem sýlí ducha svého, Mysli čistí rozmlouváním Po kvetoucým chodíc sadě, 84 Aneb v libém sedíc chladě Srdce těší požíváním. Jaká chtivost, květli svaté Pravdy uzří cestou jasnou, Zdali v mocy vrchovaté Hvězdy nerozumu zhasnou, Předcli klamu pavučiny Shrknou v pověr rozvaliny, Jižli slunce učenosti Rozplozujíc pravdy kvítky Rozumu a ctnosti dítky Vtiskne k chrámu blaženosti? Zde tvé oko pronikavé K trůnu pravdy nehynoucý Moudrosti se držíc zdravé Tmou y světlostí se droucý Rozvinuje příběh světa, Kde y člověk růže kveta Rojil šlechetnosti divy, Již se v touni bludů topě Hanby, šerednosti tropě, V měď ryl, že jsou po dnes živy. Moudrosti jen zlaté sýmě V outlá srdce nasývaje, 85 Ani v blesku cti a v dýmě Štěstí slávy nehledaje Obraz vyčištěné tváři V zživujícý stavě záři K činům stkvělým synky vodíš, Nahlédaje do propasti Zmatků, moudrosti a vlasti Sličnost opatrně plodíš. Z poupěte se vine růže, Z jiskry plamen osvětlení, Který světy řídě zmůže Pověr zpurných zatemnění, V počínání sýly České Zhlížeje jen po nebeské Kráse pravdy milované, Proud vše Božstvím zžírajícý Vyrve z náhod svírajícý Tísně štěstí svrchované. Zem y nebe nejtajnější Krásy lůno otvírajíc, Oko ducha nejbystřejší K zpytování vybídajíc Srovná před ním v lícné řady Tvorů jímajícý vnady, 86 V srdečnějším mudrování Rozmilému muži poví, Kde se čistá pravda loví, Prejští pramen radování. Rozkošnosti moře ztopí Vlasti vrch y kraje květné; Tuť se s odvážností zchopí Čech z pěn pitomosti letné, Prohlížeje pocty lesky Vstřelí v hromobití třesky, Skočí v vlnobití proudy, Synby vlasti vyvýšené K chrámu slávy nezkalené Vletěv, zvěčnil vlasti oudy. V chrámu chvály neslýchané Stkvíš se duch, kde Milostenky Pějíc zpěvy věncované Okouzlují krásou ženky, Okřidlují muže divy. Tebou dívky věčně živy Za vděk nevadnoucý věnce Ozdobujíc pravdy květem Rozhlašují mladým světem Jasnost svého oslavence. 87 Tvé se srdce blaženosti Jisté shonem outlé třese, Že tvá práce v budoucnosti Nejjasnější květy vznese, Že y ducha, že y těla Vznikajícý mocnost čela K pravdě pne, a k Božství míří, Y se skutkem stkvějí snové, V příštím věku v sýle nové Vlasti sláva světem šíří. Ať se závist hrdá bočí, Osudu se sypou hromy, Mdlýmli dušem hlavy stočí, Mudřec vítěz bez pohromy Bouří kvapě z motaniny Vzteku vstoupíš do planiny K tiché spokojnosti bytu; V srdcy šlechetnosti věrném Dojdeš po odporu perném Nejsladšího štěstí cytu!