Mírnost.

Vojtěch Nejedlý

Mírnost.
Jako orel lítaje po tobě Štěstí sladivé v omamujícým Bleskotu vřelec svrchované Blahosti stíhati hledí. Spatřiv chrámy moudrosti k nebi se Vznáší duchem, a zbystřuje zrak, a Zázraky plodě nesmrtedlné Modly sy z hlubinybubliny kouzlí. Empedokles dere se dýmem, a Vkročiv v svatyni přirozenosti Zákony Tvůrcy káže, chlubným Rozumem zvracuje světy; Vyvolává tuposti plodiny V boj, a v outoku roztřepujícým Nemoha hromů zmocy, v pověr Proudy se zoufalec házý. Strhnuv z pěn se mrákoty hrdina Čelo věncuje smělosti bleskem, V nebezpečenství pádí, hřmí a Národy zplašené třepí. 14 Svět se koří, písněmi zvěčňuje Chlouba vítěze, chrámové slaví Štědrého Boha, krásy květ y Rozkoše k pánu se sypou. Zdaž tě moc, zdaž zbožňuje věčnosti Čest, a zlata y lahody sklady, Jestliže hadi nemírností, Hrdino, v srdcy ti syčí? Světy řiď, žni růžové rozkoše, Slávou čelo sy ovinuv k nebi V hrdosti miř, ó v letu prudkém Nepokoj v zmatky tě srazyv, Bohu zradou zhořkuje oslavy Med y milého života krásu, Z radosti ráje otrok v řeku Skočiv se rozbroje zbavíš. Neběž, marný! zeměmi po lstivém Stínu, netři se párami k štěstí, V domě-li zkvetajícým zbíráš Lásky a blahosti růže. Kde byt zlatá mírnost sy rozbila, V plodné samotě, v moudrosti chrámu, V krásyvém palácy, neb nízkém Domku ti vykyne nebe. 15