Pravda.

Vojtěch Nejedlý

Pravda.
Co mi do tě, marná slávo! Co mi do vás, skalné hrady! Jestli srdce v těle zdrávo, Duše bez hanebné vady? Zlato svými lesky, Štěstí svými vřesky Zaslep lidi chtivé; Mé jen pravdy blesky Loudí srdce živé. Co mi po svobodě mylné, Po tvém, rozkošnosti! medu, Duch-li stálý pravdy sylné Cýtě moc, se štítí jedu? Krása povrchnosti Vstřelí v tuk a kosti Zvětřeného pána; Tiché stkví se ctnosti Věčnosti jen brána. Ať se topí v požívání, Rozplozujíc radovánky! 81 Vyhrnují milování, Cti a slávy květné schránky, Ať jim štěstí moře Stín y splákne hoře, Sevře srdce těsné; Vrch se klamu boře Dechem, v propast klesne. Duch jen pravdou Božskou sylný Vínem pěn se neopije; Nechť se líčí podvod mylný, Neštěstí hrom v srdce bije; Duch a srdce zdravé V touni pověr plave,plave K rozumnosti břehu A se slávy pravé Dotře v čestném běhu. Svoboda y řád y práva Nezvadlého člověčenství Trůn sy sázý, kde y sláva Nehřmějícý příkořenství V společnosti řádné S Božskou pravdou vládne, Kde se mírnost rodí, Jestli štěstí zrádné Zmatky v lidu plodí. 82 V blesku jarní kráčí řásy Nelíčená přirozenost, Láska uvěčňuje krásy Objímajíc spokojenost, Život vnady zlatí, Závist jedy tratí, Pravost ctnosti růže Klamy, ač se fatí, V potýkání zmůže. Darmo nerozumu stvůry Strachu jedovaté střely Sypou z propasti y s hůry Mor, by rozum čistý třely, Lid se potvor leká, Před stín hrůzou kleká, Pravda třepí stíny, Ač se podvod vzteká, Třepícými klíny. Duše mocná v pevném těle, Byť se vyrojily hrůzy, Zhlíží do věčnosti směle, Orel v nebezpečné chůzy Vyšetřujíc stráně Míří k Božství bráně, Naděje kde svítí, 83 A se pravdou Páně Všudy šťastnou cýtí.