Na smrt Františka Martina Pelcla

Vojtěch Nejedlý

Na smrt Františka Martina Pelcla 21. unora 1801 zemřelého.
Slavnéholi Pelcla s šlechetnými Čechy rozloučili andělé? Ach! zas želím s muži upřímnými Výborného pravdy ctitele, Který slavně v nesmrtedlné kraje Odebrav se z hrubé mrákoty, Plésá blažeností oplývaje V bytu zjasňujícý čistoty. S hůry pravdy syn a přítel ctnosti Bydle s nevadnými hrdiny 154 Hledí v dravých světů prostranosti, V slávy blesk a šalby kaliny. Darmo líčí svodné pochlebenství V mrtvé poušti ráje mladnoucý, Z syvých hrdin krásu člověčenství, Z nepravostí ctnosti kvetoucý. Přísná pravda v svatém rozhorlení Trhá klamu s tváři zástěru, Jako bleskot hasne okouzlení, Příběh vyvozuje nevěru, Moudrost kalnou, lstivé násylníky, Vyhlášené Bohy v nahotě, K kletbám odsuzuje ukrutníky, Chrámy vystavuje dobrotě. Tak y na živé již zdravým okem Zhlížel v zmatenice zábřehy, S lstí se obr potýkaje krokem Smělým vyvedl čisté příběhy. Ach! kdo nyní vlasti krásné činy Z hrobů uvěčněných probudí? Zjeví nezdárné y věrné syny, Blyskaniny bludu zapudí? Rozbrojů a pletek hanebnosti Vyobrazý pravdy barvami, 155 Krásu cti a jasnost šlechetnosti Zobživuje s lásky hvězdami? Můza příběhů své zatmí čelo, Pravda šálením se ovine, Vzácná sprostnost ozdobí své tělo, Z pravoty sen vábný vyplyne. Proto vlastencové povzdychují, Písně vystupují žalostné, Jako mrakem nebe zakalují Mládeže se tváři milostné; Srdce trne muži horlivému, Přítel slzu svatou scezuje, S bolestí se kloně k zvěčněnému S dítkami y hlas svůj spojuje: Vzhlédni na nás! vzhlédni na své dítky Duchu na výsosti bydlícý! Požehnáním jako vlahou kvítky Občerstvi své milé plačícý, Jako anděl v světa zamotání, Kráčímeli protivenstvím v bok, Zvýši naše duchy v namahání, Řídě putovníků mylný krok. Když hrob kvítím vděčným vysazujem Světíc památku tvou slzami, 156 Lásku, čest a slávu vypravujem V vnadné kráse s vlasti dítkami, S chrámu slávy patře do planiny, Miluji, rcy, dobré duše vás! Ozbroj láskou k vlasti švarné syny, Probuď ctnost, a k štěstí posvěť nás!
Básně v knize Básně 1:
  1. Tichý život.
  2. Láska k vlasti.
  3. Na J. M. Leopolda druhého, krále českého.
  4. Noc.
  5. Požívání života.
  6. Mírnost.
  7. Spokojenost.
  8. K přátelům učeným.
  9. Napoleon.
  10. Kutusov Smolenský.
  11. Moreau.
  12. Utišení.
  13. Pramen štěstí.
  14. Na štěstí.
  15. Pravá cena.
  16. K svatbě.
  17. Na pokoj.
  18. Skutečnost.
  19. Přátelství.
  20. Život.
  21. Vlast.
  22. Král.
  23. Královec.
  24. Na J. V. P. P. Hraběte Kašpara z Sternberka.
  25. Na Plzeň.
  26. Svědomí.
  27. Na cestu D. P. Jozefa Dobrovského.
  28. Pravý vlastenec.
  29. Pravda.
  30. Blaženost.
  31. Pravost.
  32. Moudrost.
  33. Rozvážlivost.
  34. Prosba.
  35. Díky.
  36. Pokoj.
  37. Radost.
  38. Štěstí.
  39. Jaro.
  40. Zyma.
  41. Jitro.
  42. Dětinský věk.
  43. Vlídnost.
  44. Stařec.
  45. Muž.
  46. Mládenec.
  47. Růže.
  48. Zahradník.
  49. Slavnost prvního máje.
  50. Nevěsta.
  51. Ukolíbavka.
  52. Budička.
  53. Spokojený sedlák.
  54. Žádost.
  55. Čáry.
  56. Narození.
  57. Vděčný hlas.
  58. Láska bratrská.
  59. Syn.
  60. Ranní píseň.
  61. Předlička.
  62. Veselý pacholík.
  63. Čest.
  64. Na smrt Františka Martina Pelcla
  65. Na smrt Stanislava Vydry
  66. Na smrt Františka Faustýna Procházky
  67. Na smrt vévody Moreau.
  68. Na smrt Jozefa Rautenkrance.
  69. Na smrt Antonína Jaroslava Puchmajera
  70. Na smrt knížete Karla Filipa Švarzenberka.