Na Plzeň.

Na Plzeň.
Pozdvihni, ó slunce vlasti! hlavy, Ozbroj ducha ctného horlivostí! Patř, jak sjednocené v Čechách stavy Z užin hltajícých novotností Trou se k chrámu slávy zmlazované, Věncujíce čelo vlasti zlaté, Vytrhují na věčnosti spiaté V hroby záštím krásy milované, Radostí jak každá trne žíla, Květ se mocý pne a obří sýla. A ty, studno lásky zblažujícý, Hrade rozplašené nevinnosti, Hlavo nemožnost y stírajícý, Srdce pravoty a národnosti! Tybys v květu krásy oplývajíc Lahodnostmi rozkošného štěstí, Když sy trninami cestu klestí Moudrost, smělostí se odívajíc, V bouřích hromy nezděšená skála V okřívání bez pohnutí stála? 67 Strachy mělmřel svět; hlavus k nebi pnula, Vojny hřímal třesk a drtil práva, Z příkořenství víru vyvinula Tvá co slunce živícý se sláva; Ječícýho vzteku marnémorné proudy, Božstvím naplňujíc sylné rámě, V mužnosti a pravotnosti prámě Přeplavilas s nezvadlými oudy, Vyšla, lstíli chřadla každá strana, Z kalu jedovatin čistá panna. Do věčnosti nezkalený věnec Cti a lásky plod se na tvém čele Bude nejmluvnější oslavenec Vynášeti hrdinstvími směle; Užasnutý věk se divě řekne: Ty jsy zmohla Římany y Řeky Obraz slávy pro veškeré věky! U oltáře vlasti mudřec klekne, Spatřiv mladou rozumnosti záři, Zalívaje slzami své tváři. Vzdychne: Kyž y růže učenosti Do věnce se mladnoucýho vplete! Jaký div! jen jiskra toužebnosti Zaletěla sem; ha! vzhledni světe 68 Na zázraky ducha tvořícýho! Míjí tma, a vzdělanosti světlo Hory doly zlatí, aby květlo V lůnu pokoje y blažícýho Jako v ráji Řeckém vábné kvítí, Co svět vůní jímá, krásou svítí. Z bojů dravých s obry drtícými Ducha, vlast co švárná vítězkyně Patří s miláčky se krásýcými, Jak se nevinnosti ctitelkyně, Jak y outlost růžového věku, Rozumu a ctnosti posvěcency, Květy národu a vyvolency Mstícýho sy nevšímajíc vzteku, K matce drahé s lichocením vinou, Jí se světí, na své bratří kynou. Y hned klesá matka do náručí S vytržením synu rozmilému, Že se zlaté dítě s chutí učí Moudrosti a hlasu mateřskému, Kterým prvně mílka pozdravila, Jemné trnoucýho srdce cyty Za blaženost na nebeské byty Otce laskavého vypravila, 69 Kterým studu hlásky nejtajnější Jeví přítelkyni nejvěrnější. Plzni milá, šlechetnosti máti! Okem zblažujícých milování, Růžemi y počala jsy stláti Cestu kynoucýmu namahání, Na tvém prsu mléka učenosti Duše vznikajícý zažívajíc, Z skladu rostoucýho vážívajíc Přátelství a lásky lahodnosti, Po shladěném moři v štěstí prámu Letí mocně do věčnosti chrámu. V sýly květu natahují zlaté Struny zpěvů sladkých milovnícy, Dusýc hanebnosti jedovaté, Zrady lesk y dravost, bojovnícy Ctnosti nezhrození okouzlují Cytem mužným, sladícými hlásky Krásu Božskou nelíčené lásky, K nebi duchů zdravých pozdvihují, Ozbrojujíc ruku pevnou střelou, Vrah-li potírá vlast osyřelou. Duše divokost a drsné mravy Zvlídňujícým učením se hladí, 70 Bystré do strašícých bludů hlavy Hledíc, rozvážením hrůzy sladí, V rozložené světů prostrannosti,prostrannosti Duch se pne, a sluncem pravdy jasné Blesk y sýla nerozumu hasne, Krása zalíbené nevinnosti Pevní trůn, a práva člověčenství Roztřepují klamu ukrutenství. Jaká rozkoš, vlastenecli spatří Čestná mocných duchů potýkání, Že y Řek y Říman jako bratří Čecha mohutného v dobývání Krásy před vším světem v závod běží, Že y nesouc zkrásujícý věnce Milostenky vedou oslavence, Že y chuti nedotklivé kněží Cestu k slávy chrámu rozvinují, Bojovníky šťastné korunují. Jen tou cestou v měď se trvajícý Vrývá věčnost slávy vydobyté, Píseň nesmrtedlná lítajícý Rozhlašuje muže pro vlast zbité, Božstvím ošlechťujíc krásné činy Z věkoleté pitomosti budí, 71 Bleskem pojímajíc k skutkům pudí Nehynoucým zdárné vlasti syny, By se právem věncovaná čela V chrámu zásluh věčně věků stkvěla. Já Čech skrovný milé vlasti květy Přivinuji zvuky vlastenskými; Probíhajíc nemožnosti světy, Tvůrcy tebe zpěvy Helenskými V nebes plameniny okrasami Živnoucými s pochlebenstvím vtělí, Kde se obři šlechetnosti bělí. Lítajícý divů krajinami Smělost hrdne, vítězstvím sy jistá, Outlý cyt a láska mlčí čistá.