Dětinský věk.

Dětinský věk. Janovi Nejedlému.
Kde jste zlaté, šťastné časy Skotačivé mladosti? Zpěvy, hrý a sladké hlasy Nezkalené radosti, Když jsme v ozdobeném máji Zalívali květiny, A neb v utěšeném háji Zbírávali maliny? Nastojte! co líté řeky Voda, zmizel zlatý čas, Přejdou plesy, projdou věky, K nám se nenavrátí zas. Starost místo radování Plodí bídy tepoucý, V čisté tře se milování Vášeň Vezuv horoucý. K blesku věčnosti se dere Sýly lvové vědomí, Na srdcy rak vřelcům žere Vybouřené svědomí. 116 Ach! jak jináč s námi bylo V štěbetavé mladosti, Svědomí kde nebouřilo, Nedráždily žádosti. Život v radostech nám plynul Krásný jako jarní den; Jak jen růžový máj kynul, Každý letěl z domu ven. Živé lesy, hory, pole, Prokvětané zahrady Hravým dítkám v celém kole Otvíraly poklady. Nebe bez mraku se smálo Na mladice milostné, V lesých mládkům k vůli hrálo Ptactvo písně radostné. Pro ně nesly pracovité Lahodný med včeličky, Pro ně stromky trnovité Vykládaly růžičky. Voda čistá jak sklo zvala Švarnou mládež k lovení, Švižná rybka jim se dala Chytit v ouzkém brdlení. 117 Již je louky červenavé, Již bez vábil stínícý, Brzy stráně zelenavé, Pole zlato rodícý. Kam se vrhli, plésávali Požehnancy hojností, Horem dolem skákávali Jako šipky bujností. Najednou se ozbrojili Vzdorujícý jonácy, V pláni na se udeřili Jako statní vojácy; V bubny tloukli, hřměli zbraní Pějíc písně strašlivé, Zas se nabaživše hraní Vojny zlé a škodlivé. Z bitvy pospíchali domů Hospodáři bedliví, Mžikem nasázeli stromů Zahradnícy horliví. Chaloupka tu stalestála s klestu, Pole jak krok veliké; Ženich chystal pro nevěstu Milou hračky všeliké. 118 Milek letěl hledat ženky Čisté mezy mladice; Chcešli mne? se poptal Lenky, Pospěš do mé štěpnice! Krásná dívka poskočila, Chcy tě! řekla vesele, Do štěpnice pospíšila Vedouc svého ctitele. Pole bujného muž hledí Jako oka milého, Pilná ženka doma sedí Šetříc statku skrovného. Práce v ručičkách jí hraje, Kvítí rychle vykvetá, Zelí, než se nadá, zraje, Hrách se v tyčkách propletá. Potěšením poskakuje, Mužli s pole přicházý, Miláčkovi ukazuje, Jak len pěkně vycházý. Jak se pyšní na zahradě V lůně květin růžička, Ovoce strom nese v saděsadě, Zlatá kvete pšenička. 119 V tom je z města bohatého Navštěvují přátelé, Ženka lahůdek a všeho Hojnost snáší vesele. Vytržením ani neví, Co má dáti pro hosti; Tu se těší, tu sy jeví Srdce svého radosti. Při tom zvuku dítky vidí, Že sy motejl na květ sedl, Konec plesů; z mladých lidí Každý se co zbrklý zvedl. Na domácnost zapomíná, Na ženu y na pole, Jak chrt po broučku se spíná Rozpálené pachole. Počkej, křičí s radováním, Mám tě, pěkný ptáčku, mám! Ach! zas volá s bědováním, Podvodníku ujels nám! Rychlý motejl polem letí Do hluboké krajiny, Za ním běží krása dětí Přes hory a doliny; 120 Již se vracý zahrávaje Jimi, y se tratí zas. Takto námi štěstí hraje, Krade mužům drahý čas. Štěstím spitý sobě slaví V mysli okouzlený svět; Jak se snáře štěstí zbaví Lijíc v radovánky jed, Tuť jest pláče, stěžování, Že ho štěstí zradilo, Co mu před tím počínání Každé volně sladilo. Dítky jináč nakládají Uštipačným neštěstím, Za motejlem běhávají Vodou, trním, rozcestím. Pták jim ulítl; což jest s toho? Chvilkou želí svodného, Pak se hlučně ženou mnoho Kvítí trhat pěkného. Kytky váží, vijí v věnce Modrooké květinky, Na panny a na mládence Hrají svorné dětinky. 121 Požívajíť veselosti Při společném plésání, Kolem skákat do výsosti Jarní věk jim nebrání. Co jim radost živá radí, Činí čistá srdéčka, Vyražení sobě sladí Zpěvem hoch y dívečka. Žádná syvá starost hlavy Milým duším nemate, Nemoří jich hrdé stavy, Ani statky bohaté. S chudým boháč stejně hrává, Jedno srdce ty a ty, Aniž se kdy pro dým prává, Všickni jsou sy knížaty. O kdes, zlatý šťastný čase Skotačivé mladosti? Navrať k nám se s nebe zase V spolku jasné moudrosti!